💔Srdce💔 (Dokončeno)

♣Mělo se to stát♣

Sálem se rozlehl bolestný výkřik a jednorožka s hlubokou ránou na boku spadla na zem.
Kolem ní se objevilo zelené světlo, které změnilo oranžovou srst na hnědou a hřívu na černou.
Jen zranění zůstalo stejné.
Na podlaze kousek dál se zviditelnila brašna s přeseknutým popruhem.
Stejně tak se zviditelnil bílý kamínek na klisnině krku.
,,Periculo!" vykřikl Daily, když se prodral davem který se kolem scény utvořil a přiběhl k ní.
Zaražený Solar polekaně upustil meč a z obou stran se ho chopily stráže, co ho odvedly o několik kroků dál od Celestie.
,,Solare..." vydechla překvapeně.

,,Co se děje?" ptala se vyděšeně Grind, která přes dav nic neviděla ,,Kdo to zakřičel?".
,,Medit, odveď ji pryč." řekla se staženým hrdlem Dragon.
,,Proč? Co se stalo?" nechápala klisnička když ji růžová jednorožka vzala za kopyto a vedla pryč ze sálu.
Pegaska bez odpovědi vyšla k davu a začala se prodírat dopředu.

,,Solare...proč?" nechápala princezna.
Syn ji probodl pohledem ,,Ty nevíš?" procedil mezi zuby.
,,Já přece všechno dělám pro tvé dobro." vydechla.
,,Pro moje dobro?" řekl pohrdavě ,,Kdys ty udělala něco pro moje dobro?! Vždycky to bylo pro dobro královské rodiny, pro dobro Equestrie, ale nikdy pro to moje! Ne, měla si moc povinností než aby ses na mě vůbec podívala! Natož zeptat se na můj názor!" vykročil k ní, ale stráže ho zastavily
Ucouvla.

,,Periculo!" Daily se prodral davem, přiběhl ke krvácející klisně a klesl u ní do sedu.
,,Daily..." natáhla k němu kopyto, to ale způsobilo prudkou bolest.
Zásténala a schoulila do klubíčka.
Hřebec jí nadzvedl hlavu ,,Ne, ne..." druhým kopytem omylem stoupl do loužičky krve, která se pod klisnou rozšiřovala.
Zalapal po dechu při pohledu na hlubokou ránu na boku ,,Ne, ne, to...bude to v pořádku. Budeš v pořádku." nalhával spíš sám sobě.
,,Nepoznal si mě." uchechtla se a pak zatnula zuby aby bolestí nevykřikla.
,,Potřebuješ doktora." vydechl a rozhlédl se po obecenstvu ,,Co tak čumíte?! Zavolejte někdo doktora! Udělejte něco!".
,,Ne!" vyhrkla a kopytem mu hlavu otočila k sobě ,,Ne, tohle se mělo stát.".
,,O čem to mluvíš?" zeptal se zoufale.
,,Umírám. Dneska je můj čas." usmála se.
,,Ne, ne, ne, ty neumřeš!" pohladil ji po tváři ,,Ještě tě můžu zachránit. Dá...dá se to zachránit!".
Kaluž krve ve které seděl říkala něco jiného.
Vzhlédl ,,Nestůjte tak a už něco udělejte! Neslyšíte?!" křičel se slzami v očích na poníky, přihlížející na ně upřeně jako na film ,,Umírá! Musíme jí pomoct! Ona...ona...".
Někteří poníci se vzpamatovali a snažili se vymotat z davu aby sehnali pomoc.
,,Daily, polib mě." zachraptěla.
Otočil se na ni.
,,Cože?" popotáhl.
,,Kdyby to nevyšlo." naléhala ,,Prosím! Polib mě!".
,,Ale potřebuješ pomoc..." odporoval, ale to už natáhla obě kopyta a do polibku ho prostě stáhla.
V polibku se Daily téměř okamžitě výrazně uvolnil.
Jako by se nic nedělo.
Jako by bylo zas všechno v pořádku
Pericula už ani nevnímala příšernou bolest.
Objala ho kolem krku a on ji trochu zvedl blíž k sobě.
Po chvilce se zvolna odtáhli.
Oba se usmívali a hleděli si do očí.
,,Miluju tě." špitla slabým hlasem a pohladila ho po tváři.
Svítivé oči pomalu tmavly.
,,Miluju tě." popotáhl i on a Peri se radostí rozzářila.
,,Řekl si to." vydechla a po tváři jí stekla slza.
Několikrát pomalu zamrkala, až zavřela tmavě rudé oči úplně a hlava jí klesla.
Úsměv povadl.
Hřebci úsměv úplně zmizel.
,,Ne..." utekla jedna slza ,,Ne, ne!" druhá, třetí.
Z pootevřené pusy jednorožky vytekl pramínek krve.
Opět vzhlédl ,,Proč ste nic neudělali?!" zakřičel na poníky až někteří uskočili ,,Nechali ste ji umřít!".
Dragon se konečně prodrala dopředu a zalapala po dechu ,,Galaxie...".
Daily znovu sklopil zrak a přitáhl si oběma kopyty Periculu k sobě.
Slzy tekly jedna za druhou.
Byla pryč.
Navždycky pryč.
Zase ji položil a opřel svoje čelo o to její.
Nic neudělal...
Tak jako ostatní jen přihlížel.
Zemřela mu v náručí...a on jen tupě zíral...
Všiml si že má obě kopyta od krve.
Že ji jimi ušpinil.
Její krásnou hřívu, její stále teplé tělo.
Narovnal se a vyděšeně, zoufale se na to celé díval.
Koutkem oka uviděl Invectus na zemi jen malý kousek od něj.
Nepřítomně se na meč zadíval.
Rozsvítil roh a magií ho pomalu přitáhl k sobě.
Poníci ucouvli ještě dál a někteří začali panikařit a utíkat.
Ale většinu zajímalo co se stane, tak zůstala.
Dragon vyšla k němu, ale narazila na natažená kopyta stráží.
Když to Solar zahlédl, jako by mu v hlavě všechno zapadlo na své místo a už chtěl rozzlobeně vykročit, ale zase ho stáhli dozadu.
,,Co to děláte? Pusťte mě!" křikla na ně pegaska a chtěla se přes ně dostat, jenže jí to nedovolili.
,,Ne, je to nebezpečné." odsekla Celestia, stojící kousek od ní.
,,Nechte mě s ním promluvit!" otočila se na ni naléhavě ,,Je to můj syn!".
,,Ne, není!" zamračila se alicornka.
Dragon ublíženě ucouvla.
Otočila se zpět na Dailyho, který držel magií meč před sebou čepelí nahoru.
Když viděl svůj odraz, smutně se usmál.
Shlédl na mrtvou klisnu.
Byla pořád krásná.
Měla tak klidný výraz, jako by snad jen hluboce spala.
Zavřel oči.
Jiná možnost není...
Není...
Není...
Není...
Rezonovalo mu v uších.
...Čekám na tebe, Daily...
Obrátil meč proti sobě.
Zkrvavená čepel vyjela ze zad, zatímco pusojeť se zarazila na hrudi.
Ozval se výkřik.
Nikoli jeho, ale Dragonin.
Podlomila se jí kopyta a klesla na zem.
Oběma předními kopyty si zakryla pusu, stále sledujíc jednorožce, ale jen rozmazaného přes slzy.
Solar se vytrhl strážím, jenže než k ní stihl doběhnout, srazili ho k zemi.
Daily otevřel oči, které těkaly ze strany na stranu.
Z pusojeti začala na zem kapat krev, rozšiřující tak rudou kaluž.
Všechno...viděl úplně všechno.
Začal se smát.
Vzhledem k tomu že měl díru v plicích a několika dalších věcech, to znělo dost podivně, ale smích to s největší pravděpodobností byl.
Mezitím se davem proplížila Zinnia, sebrala ze země Periculinu brašnu a zmizela mezi poníky stejně rychle a nenápadně jako se objevila.
Smích pomalu ustal.
Zrak se rozmazal.
V uších začalo pískat.
Průsvitná zářící klisna seděla před ním a usmívala se.
Na tváři ucítil teplo jak se jí dotklo kopyto hnědé jednorožky.
Čekám na tebe, Daily.
Hřebec se s jakýmsi dávivým zvukem skácel vedle klisnina těla.
Dragon s dalším, už tlumenějším, ale pořád stejně bolestným výkřikem položila obličej do kopyt a ustavičně brečela.
Solar od sebe magií odhodil všechny stráže a přiběhl až k ní.
Klesl do sedu a pomohl jí se posadit.
Neštěstím nepříčetná ho bezmyšlenkovitě objala a začala mu brečet do hrudi.
,,Solare," zamračila se Celestia a přistoupila blíž ,,tvé chování je nepřípustné.".
Znovu ji probodl pohledem a Dragon zvedla hlavu.
Otočila se na ni, stále se přidržujíc manžela.
,,Vy buďte zticha!" křikla pořád v breku ,,Kdybyste mě nechala s ním promluvit, nemusel to udělat! Umíte si představit jaký to pro něj muselo být?!".
,,Nebo si mohla taky umřít!" obrátila naštvaně alicornka.
,,Mě by neublížil!" zakřičela pegaska.
,,Proč by ne když zabil vlastní sestru?!" ujely Celestii nervy.
Když si uvědomila co řekla, chytla se za pusu.
Pomalu se rozhlédla.
Všichni to slyšeli.
Všichni se tvářili stejně šokovaně.
Jen Luna se v davu plácla do čela.
Dragon stiskla Solara pevněji ,,...cože?" vydechla polohlasem.
Celestia se pokusila vypadat klidně.
,,Ples se ruší." řekla ,,S okamžitou platností všichni odejděte.".

Enchant a Lofty se někde úplně stranou v chodbách Canterlotského zámku líbali.
Klisna samozřejmě ve změněné podobě.
Vtom se odtáhla a nastražila uši.
,,Teď sem to ale opravdu slyšela." řekla neklidně.
,,Já taky." znervózněl.
Oba vyběhli směrem k sálu, odkud byl už podruhé slyšet klisní výkřik.
Když tam doběhli, poníci se začínali rozcházet a odhalovat tak pohled na dvě mrtvá těla, vzpouzejícího se Solara, kterého už s poutem na rohu stráže odváděly pryč, Dragon, které pomáhala vstát příchozí Medit a Celestii.
Když Enchant uviděla Dailyho, probodeného mečem, zalapala po dechu.
Lofty se zastavil, spíš vyděšený, jako by přimrzl k podlaze.
Jednorožka s kopytem přes pusu klesla do sedu a vůbec si nevšimla že se jí vrátila skutečná podoba.
Izzy, která náhodou na plese taky byla a zrovna mířila k Dragon si jí okamžitě všimla.
,,Enchant!" vyhrkla šťastně a rozběhla se k ní.
Její dcera se lekla, ale stihla zareagovat a teleportovala se pryč.
Modrá alicornka se zastavila před místem kde ještě před chvílí šedá klisna seděla.
Otočila se na Loftyho, který nespouštěl oči z mrtvoly.
,,Co ty máš s mojí dcerou?!" křikla rozzlobeně a vyšla k němu, ale žlutá magie ji odsunula dál.
,,Invisible..." oslovila ji přicházející Celestia ,,Byl to Dailyho kamarád.".
Izzy s pohledem na hřebce soucitně vydechla a ještě ucouvla.
Za jedním stolem s občerstvením seděla schovaná modrá klisnička a kopýtky mačkala ubrus.
Nemohla uvěřit tomu co viděla.
Z očí jí tekly slzy při pohledu na to co se stalo jejímu bráškovi.
Nemohla to být pravda...
Nemohl být pryč...

Pro efekt sem měla v plánu to vydat o půlnoci, ale řekla sem si že půjdu dřív spát...i když nevím jestli to dodržím xD
No takže kdyžtak to vydám těsně než půjdu spát.
Nicméně, ještě je tu poslední kapča a epilog a tu poslední kapitolu bych nejradši zveřejnila hned s tímhle nebo druhý den protože pak to nebude mít ten...efekt...jako...I dunno x'D

-Je mi líto, poníci! Vím že se hněváte! *otočí se na čtenáře*
Koukejte se hněvat!-

(Ok, když někdo pochopí a napíše referenci, vydám další kapitolu hned jak tu odpověď uvidím xD)