💔Srdce💔 (Dokončeno)

♠3♠

Solar zamžoural očima aby se probral.
Rozhlédl se.
Ležel na dvou polštářích v tajné místnosti Canterlotské knihovny, odsunutých od stolu s hromadou knih.
U tohohle stolu seděla Spirit a perem něco psala.
Vstal, zezadu k ní přišel a políbil ji na krk.
Cukla sebou, ale potom se usmála a vzhlédla k němu.
,,Copak děláš?" zeptal se sladce a sedl si k ní.
,,Jen sem kontrolovala to kouzlo." kopyty z tváří setřela slzy, kterých si alicorn nestihl všimnout.
Vzal její kopyto.
Viděl skrz něj to svoje a skrz oboje zem.
,,Pravda, už bychom se asi měli vrátit." potvrdil.
Vzhlédl opět k ní a políbili se.
Když se odtáhli, už mu podávala svitek s kouzlem cestování časem.
Převzal si ho do žluté magie.
Ta kolem svitku začala kroužit a vznesl se do vzduchu.
Zhasl roh, ale magie stále zářila.
Všechno kolem nabralo nažloutlou barvu kromě hřebce, který byl opět zcela viditelný a neprůhledný.
Totéž se ale nedalo říct o klisně.
Ta hleděla do země, dál a rychleji mizela a z očí se jí koulely slzy.
,,Spirit, něco je špatně." zamrkal zmateně.
,,Ne, všechno je jak má být." se smutným úsměvem vzhlédla.
,,U-upravila si kouzlo..." zakoktal vyděšeně a pokusil se svitek zastavit.
Bez úspěchu.
,,Chci abys žil normální život." popotáhla.
,,Nenene, Spirit, to nemůžeš!" do očí mu vhrkly slzy a natáhl kopyta aby ji objal, jenže prošla skrz ,,Ne! Ne!".
,,Stanu se součástí tohohle světa, který zmizí. Ty se vrátíš a zapomeneš. Čas vše zhojí.".
,,Zapomenout na tebe?" po tváři mu stekla slza ,,Je to má vina...dohnal sem tě až k tomuhle!" položil si hlavu do kopyt.
,,Není to tvá vina." zakroutila hlavou ,,Takhle sem se rozhodla. Miluju tě a chci abys byl šťastný...
Něco mi slib.".
Slzy už Solarovi tekly z obou očí.
,,Neudělej žádnou blbost. Nebudu čekat na druhé straně, nezemřu. Vytratím se.".
,,Ne...ne..." popotahoval ,,Prosím, ne...".
,,Sbohem, lásko..." špitla, když už se i její hlas vytrácel.
Během několika vteřin zmizela úplně.
Alicorn osaměl ve žlutě svítící místnosti.
Vyděšeně sledoval prázdné místo před sebou.
Magie, pohlcující okolí se koncentrovala na zem pod ním a pak ho obalila.
Ani si nevšiml že se jeho tělo od kopyt po hlavu mění v jakýsi žlutý prach.
Nic kromě žlutého světla vlastně neviděl.
I světlo se ale přímo před jeho očima rozložilo a pak už viděl jen tmu.

Opět ležel na zemi.
Ale ne na vězeňské.
Otevřel oči a uviděl taneční parket plesového sálu.
Chvíli mu docházelo co se stalo a zda se to vůbec stalo.
Pokusil se posadit, ale podlomily se mu kopyta a opět klesl.
Tváře měl stále mokré od slz.
,,Tati?" rozlehlo se sálem od vchodu.
,,Tati!" vyhrkla polekaně klisnička a přiběhla k němu aby mu pomohla vstát ,,Si v pořádku? Co se stalo?".
,,Wonder!" slzy mu opět utekly z očí a objal dcerku, kterou už nikdy neměl spatřit ,,Wonder, tak moc se omlouvám! Tak moc!".
,,Za co?" nechápala.
V sedě ji objímal, hladil ji po hřívě a brečel ,,Udělal sem...strašlivou hloupost!".
,,Jakou hloupost? Tati, co se stalo?" ptala se zmateně.
,,Nestálo to za to! Ztratil bych někoho...Ztratil sem všechno tak či tak.".
,,Ne...všechno ne..." vzlykl ,,Ne, už se tě nikdy nevzdám, sluníčko. Nikdy nedopustím aby se ti něco stalo!".
,,O čem to mluvíš?" Grind už byla z nevědomosti zoufalá.
,,Pšššt." zašeptal a dál hladil růžovou hřívu.
Hodiny na zdi ukazovaly dvě hodiny a pět minut.

Lolipop se nenápadně rozhlédla po chodbě a zaklepala.
Nic se neozývalo, tak zaklepala znovu.
Ani na druhý pokus nic.
Sotva prošla dveřmi, při pohledu na postel nástupkyně se zarazila.
Zamračila se a zavřela za sebou.
,,Tak tady seš!" křikla, až se spící pár leknutím probudil.
,,Achjo, saň přišla." zamručel ospale Lofty a zase si lehnul.
Jednorožka se k němu opět spokojeně přitulila.
,,Jak si mě to..." zavrčela ,,No to je jedno! Náhodou hledají i tebe.".
,,Nikam nechoď." zakňučela Enchant, přitiskla se k němu blíž a on se pousmál.
Modrá pegaska na něj upřela pohrdavý pohled.
,,Daily Curse se po tobě shání." odfrkla si.
,,Promiň, Shady." povzdechl si ,,Víš stejně dobře jako já že už musím.".
Neochotně se kousek odtáhla a políbili se.
Loli s nakrčeným nosem odvrátila zrak.
On pomalu couval pryč z postele a ona se natahovala k polibku dokud mohla.
Pak se odtáhli a zase si lehla.
Zatímco couval ke dveřím, zamilovaně sledovali jeden druhého.
Pak se otočil a tím stanul tváří v tvář Lolipop.
Usmál se a zahýbal obočím.
,,Nech si to, blbečku." protočila očima, otevřela dveře, vystrčila ho ven a rychle zabouchla.
Enchanting se protáhla na posteli, která zase byla celá její.
,,Princezno, radím vám dobře. Nezahazujte se s někým jako je on." řekla ustaraně pegaska.
,,Znám ho už tak čtyři roky, Lolipop. Nemusíš se bát že bych nevěděla s kým mám tu čest." zívla.
,,Čtyři r...Takže to...Takže vy...vám to nevadí?" koktala překvapeně.
Nástupkyně se zasmála ,,Když ho baví běhat po nocích po Canterlotu, tak ať. Stejně takhle nemůže žít navždycky. Jednou si bude muset vybrat.".
,,Zřejmě máme odlišnou představu o fungujícím vztahu.".
,,Očividně." vydechla jednorožka ,,Přišla si ho sem jen vyhodit nebo máš něco i pro mě?".
Lolipop posmutněla.
,,Mám, ale...není to zrovna dobrá zpráva...".

Už sem načala další etapu xD
Sem teď koukala na Pátek Třináctého tak je první kapča kapku dramatičtější než bych si přála xD
Nuž ale v tý poslední etapě už to bude gradovat x3

Jinaaaak čekal to někdo? :'D
Booožíčku, já mám vždycky slzy v očích když něco takového píšu xD