💔Srdce💔 (Dokončeno)

💚Vize💚

,,Máte třeba nějaký zážitek z dětství, o který byste se chtěla podělit? Svěřit se s pocity, které ve vás vyvolalo zamrznutí v ledu?" ptala se psychiatrička, sedící na židli ve Spiritině místnosti.
Pacientka seděla na zemi před ní, opřená o zeď, sledujíc spíš jednostranné sklo, než druhou klisnu.
,,Zima." utrousila ledabyle.
,,Prosím?" zeptala se nejistě psychiatrička.
,,Že tam byla zima." povzdechla si otráveně Spirit.
,,Takhle se ale nikam nedostaneme, slečno Dark. Vy to neberete vážně.".
,,Nepotřebuju cvokaře. Ztrácíte tu čas." odbila ji zemní klisna.
,,Pan primář mě sem poslal abych vám pomohla, slečno Dark. Máte moc starostlivou rodinu, která chce abyste se odsud dostala, ale to nepůjde bez spolupráce." pokračovala dál doktorka.
,,Uškrtit nebo spálit?" zamumlala Spirit s pohledem upřeným na sklo.
,,Prosím?" nerozuměla opět psychiatrička.
,,Ti idioti z vašich keců konečně usnuli, tak se vás ptám jestli chcete abych vás uškrtila nebo spálila." vysvětlila s ledovým klidem a otočila se na ni.
V obličeji klisny se objevilo naprosté zděšení a místo odpovědi jen naprázdno otevírala pusu.
,,Uškrtit?" usmála se zemní klisna ,,Dobře.".
U očí se jí prudce objevil velký kouř a ten se pevně obmotal kolem doktorčina krku.
Zvedla ji ze židle a přimáčkla na stěnu.
Ona byla schopná na obranu jen bezvýsledně mávat kopyty kolem kouře.
,,Tři. Roky." procedila mezi zuby s čistou nenávistí vůči celé budově Dark Spirit ,,Sem v týhle podělaný místnosti zavřená tři roky. Pomalu i sny mám kvůli ní bílý!" i přes vztek si dávala pozor aby nemluvila moc nahlas a nevzbudila ostrahu ,,A ty..." doktorka už začínala ztrácet poslední zbytky vzduchu ,,...ty máš jediný štěstí že spěchám abych odtud byla co nejdřív pryč.".
Ozvalo se pronikavé křupnutí, které vzbudilo jednoho poníka za sklem.
,,Galaxie, Tocku!" vyhrkl vyděšeně a zalomcoval s kolegou aby ho vzbudil ,,Tocku, my sme usnuli!".
,,Když ty kecy sou tak nudný..." zamlaskal rozespale ,,A já dneska nestih kafe.".
,,Už si ho ani nedáš, protože nás vyhoděj..." polknul první poník a ukázal na místnost za sklem.
Druhý se podíval a vykulil oči ,,No do Tartaru!".

,,Hledali sme tu už stokrát!" stěžoval si otráveně Daily.
,,Vždycky je možnost že sme něco přehlédli. Neviditelnou zeď, tajnou chodbu, zamaskované dveře,..." vysvětlovala Felicity.
,,Já tu ještě nebyla." poznamenala jednorožka.
,,Správně, Pericula tu ještě nebyla." přisvědčila Fel.
Každý z nich byl v jiném pokoji zámku Dark Spirit, ale i tak se díky ozvěně dobře slyšeli.
Když se Peri ujistila že je dost daleko od dvojčat, které zrovna začaly probírat svou uprchlou tetu, vyndala z brašny, kterou pořád nosila při sobě, náhrdelník.
Nadechla se a nasadila si ho.
Rozbolela ji hlava a před očima se objevily výjevy.
Klisna zabíjí jinou klisnu temnou magií.
Klisna se potom teleportuje.
Jde do zámku.
Je prázdný, křičí na zrcadlo.
Střepy, nepříjemný zvuk tříštícího se skla.
Ve zdi díra, prázdná.
Klisna se rozčiluje.
Plameny.
Velká budova je v plamenech.
Horko, prach, kouř.
Pericula začala kašlat a potit se.
Klisna stojí, pozoruje, usmívá se.
Cosi ji probodne.
Meč.
Červená...krev.
Klisna...ne...hřebec stojí nad mrtvou klisnou se zakrváceným mečem.
Jenže ta krev není jen Dark Spirit...
Pericula si rychle sundala náhrdelník a chytla se za břicho, kde ji příšerně píchalo.
Měla zrychlený dech a ve svítivě rudých očích hrůzu.
Přesně tohle nesměla dopustit.
Musela něco udělat.
Dvakrát se jí do toho nechtělo, ale vize se naplnit nesměla a byl jen jeden způsob jak toho docílit.
Uklidila náhrdelník zpátky a rozhlédla se.
Byla v koupelně.
Vana, ručníky, umyvadlo,...
Všechno pod vrstvou prachu.
Nad umyvadlem viselo - jak už to tak bývá - zrcadlo.
Jednorožka ho sundala a položila na zem.
Ještě jednou se podívala do chodby, zda sou dvojčata pořád dostatečně daleko a ozvučenou magií vyřízla do zdi díru.
Vyndala z brašny knihu a nalistovala stránku s truhlou.
Zvětšila ji zpět do původní velikosti, dala do díry a z nepotřebné části zdi vytvořila prach, kterým pro jistotu truhlu pokryla.
Schovala knihu a zavolala do chodby ,,Poďte rychle! Asi sem něco našla!".
Felicity se přiřítila jako první.
,,Kde?! Co?!" vyhrkla okamžitě a pohled jí utkvěl na truhle.
Přiběhla blíž a vyndala ji z díry.
Mezitím přišel i Daily.
,,Napadlo mě sundat zrcadlo a byla tam zeď. Jenže falešná. Takové divné kouzlo." vysvětlovala Pericula, ale Fel stejně zajímalo jen jak otevřít truhlu.
Zkoušela to magií, ale nic, zkoušela to hrubou silou, taky nic.
Všimla si kovové klíčové dírky.
,,Někde tu musí být klíč." vyhrkla hned a začala prohledávat koupelnu.
Modrý jednorožec přistoupil k truhle a prohlédl si ji.
Peri ho pozorovala.
Daily sáhl kopytem na zaprášené víko, pak předmět zvedl a dotkl se dna, potom čtyř stěn a nakonec zkusil právě falešnou klíčovou dírku.
Vtom se truhla otevřela a jeho sestra se zarazila.
,,Jak si to..." vydechla.
,,Krevní kouzlo." zazubil se tím úsměvem, kterým jeden sourozenec druhému dává najevo že je lepší.
Zemní klisna se zamračila a podívala se dovnitř.
Opravdu tam bylo bijící srdce.
,,Tohle je celkem nechutný." poznamenala a zase truhlu zavřela ,,Babi bude nadšená!".
,,Ššš!" zašeptala Pericula s nastraženýma ušima.
,,Co je? Sem ráda že bude ráda." hájila svou radost Felicity.
,,Ššš!!" zopakovala Peri a ukázala na dveře do chodby.
Daily, který byl ke dveřím nejblíž opatrně nakouknul a okamžitě zase ucouvl.
,,Ona utekla!" sykl překvapeně.
,,Kdo?" sykla i Fel.
,,No ta fúrie!" sykl.
,,Máma je tady?!" zamrkala překvapeně zemní klisna.
,,Dark Spirit?!" předstírala překvapení Pericula.
,,Chytíme ji." zavelela Charm ,,Sme v přesile.".
,,A co chceš udělat? Majznout ji pusojetí?" zeptal se posměšně její bratr a ona se zamračila.
,,A co navrhuješ ty, hm?" obrátila uraženě.
,,Já bych to prosím pěkně ukončil teď a tady." odfrkl si ,,A ty víš že to myslím vážně.".
,,To je hezký, ale my něco slíbili." připomněla ,,Prostě na ni pudem zezadu a omráčíme ji kouzlem.".
,,Tak dem, jinak uteče!" popoháněla Peri.
Trojice vyšla z koupelny a následovala rozzlobený hlas, nesoucí se ozvěnou chodby.
Linul se od místnosti se zrcadlem.
,,Počkat..." Spirit se podívala na zrcadlo blíž ,,...tohle není Zrcadlo! Tohle není Flexi!" dupla a rozhlédla se.
Trojice se vyděšeně zase schovala za roh, aby nebyla spatřena.
Ozvalo se cinkání střepů.
,,Ne!" vyhrkla překvapeně fialová klisna ,,Ne! To není možný!".
,,Teď?" zeptala se Pericula.
,,Teď." kývla Felicity a všichni tři vyběhli.
Než se Dark Spirit stihla otočit, upadla do bezvědomí se zlatou magií kolem hlavy.
,,Dobrý." usmála se uznale Fel.
,,Rychlý a účinný." přisvědčil jednorožec.

Už dlouho bylo ticho.
Pericula se ale i po odchodu stráží bála vyjít z knihy.
Nakonec se přece jen odhodlala, knížka se otevřela a ona se změnila z ilustrace zpět do hmatatelné formy.
Rozhlédla se kolem.
Nikde nikdo.
Byla tu sama.
Všude byl nepořádek po prohledávání domku.
Zalapala po dechu.
Tohle je její chyba.
Kdyby si s Dark Spirit nechtěla hrát na schovávanou, stráže by Mordaxův úkryt nenašli.
Chodil ven příliš často a někdo ho musel udat...
...všimnout si, že nenosí domů žádné jídlo, jen nějaké ingredience na lektvary.
Jelikož vyrostla v kukle, která ji krmila láskou, živila se Pericula stejně jako normální changeling.
Velmi rychle pochopila, že pokud nemá hlad, musí ji někdo tu lásku dávat.
Někdo ji musel milovat.
A nebylo těžké uhádnout kdo.
Mock Tone, o kterém se později dozvěděla, že se ve skutečnosti jmenuje Mordax, se o ni vzorně staral.
Dalo by se říct jako o dceru.
Vůbec se necítila vězněná, spíš jako když má mírné domácí vězení za pětku z matematiky.
Navíc po tom, jít ven, nikdy ani netoužila.
Věděla jak Equestrie vypadá a nezajímala ji.
I tak o ní měla ale k dispozici spoustu knih, které Mordax opatřil.
Taky jí nosil knihy o magii, aby znala kouzla, i když měla zablokovaný roh.
Pouto se během pouhého týdne naučila sundat a objevila kouzlo pro cestování v knihách.
Nikdy ale nechtěla od changelinga utéct.
Zvlášť když pochopila že ji miluje.
Postupně se do něj zamilovala taky a nakonec se mu vyznala.
Od té doby bylo všechno jinak.
Všechno bylo takové...pohodové.
Byli spolu šťastní a nic by jim nechybělo, kdyby ona nezačala s tou lekcí pro Dark Spirit.
Dupla.
Ovšem že to byla její chyba.
Ale Mordax v ní věřil.
Věřil, že ho z vězení dokáže dostat a že budou zase spolu.
Nesměla ho zklamat.
Musela přistoupit k extrémům.
Což pro ni znamenalo opustit domek.
Předtím se ale musela připravit jak nejlépe to šlo.
Musela vymyslet plán.
Dobrý plán.
Z brašny na svém boku vyndala náhrdelník.
Jakýsi čistě bílý lesklý kámen, přivázaný na koženém provázku.
Povzdechla si.
Věděla že to musí udělat.
Pro úspěch to bylo nutné.
Přivázala si ho na krk a trhla sebou.
Před očima se jí začaly míhat obrazy, scény, rozbolela ji hlava a v uších zaslechla hlasy.
Nejdřív hlasy, pak zvuk mečů při souboji.
Viděla dva poníky.
Jeden z nich ležel na zemi a druhý bral do pusy meč.
Záře.
Opět dva poníci, ale jeden je vyšší a má na sobě šaty.
Vysoký poník padá k zemi.
Bílá, je vidět ten poník a kolem bílo.
Potom tři poníci, něco hledají.
Zrcadlo, které mluví.
Ozve se nepříjemné cinkání střepů.
Objevuje se poník se zvláštním křídlem a utíká.
Poník, který rozbil zrcadlo chce běžet za ním, ale jiný ho zastaví.
Truhla, otvírá se kopytem.
A uvnitř...srdce.
Bijící srdce.
Klisna která předtím měla šaty dostává srdce.
To už Periculu nezajímalo.
Sundala si náhrdelník a schovala ho zpátky.
Trochu se zapotácela a zamrkala.
Její tmavě červené oči během vize zesvětlaly na sytou rudou.
Věděla co potřebovala.
Poníky, které viděla, všechny znala.
To oni jí mohli pomoci osvobodit Mordaxe.
Sombra, Taurus a Invisible Deadly Spell budou za tři dny v zámku Dark Spirit.

Ah, já sem tak ráda že mi skončil spisovatelský block xD
Teď sem totálně závislá na SimCity, ale psát zvládám :'D
Já pořád: Vydám to až...

A vždycky něco xD

Btw, teď sem dokoukala Prokletý ostrov...
Mám pořád před očima ty děti...
Eeeh, progalaxii, proč sem na to koukala?! xD