💔Srdce💔 (Dokončeno)

💙 Za všechno 💙

Rozzlobený alicorn přišel do své kanceláře.
Dragon odskočila od zásuvky jeho stolu a snažila se vypadat nenápadně.
,,Něco hledáš?" zamračil se, když si jí všiml.
,,Eh, ne." usmála se, obešla stůl a chystala se odejít.
Manžel ji ale zastavil.
,,Co si tu dělala?" nedal si pokoj.
,,Jen sem...kontrolovala jestli...sou šroubky v matičkách." odpověděla.
,,Šroubky v matičkách?" zvedl obočí a zamyslel se ,,Víš, z vězení dneska utekl jeden vězeň.".
Dragon znervózněla.
,,Někdo...nebezpečný?" zeptala se.
,,Pro mě ano." přikývl ,,Ale někdo mu musel k útěku pomoct. Sám by to nedokázal.".
,,No, i zemní poníci dokáží překvapit." řekla a vykročila ke dveřím.
,,Neřekl sem, že to je zemní poník." zamračil se hřebec a klisna se zarazila.
Žlutá magie zabouchla dveře Dragon před nosem a otočila ji čelem k Solarovi.
,,Bylas to ty." procedil vražedně mezi sevřenými zuby.
,,J-já?" zakoktala.
Alicorní magie ji posunula těsně před něj.
Vyděšeně se mu dívala do očí, plných hněvu.
,,Sledovala si mě." pokračoval a probodával ji pohledem ,,Kolik si toho slyšela?".
Pegaska chvíli váhala s odpovědí.
,,Všechno." špitla.
Solar rozzlobeně zamručel a magie od něj jeho ženu odstrčila.
On vyšel ke dveřím.
,,I to že mě miluješ." dodala s lesknoucíma se očima.
Tentokrát se zastavil on a rozzlobený výraz zmizel.
Přišla k němu, kopytem otočila jeho hlavu směrem k sobě a usmála se.
,,Řekl si to." popotáhla ,,Dneska v noci. Řekl si ,Ano'.".
Alicorn snad poprvé ve svém životě nevěděl co říct.
Dragon to vyřešila sama a políbila ho.
Políbil ji zpátky.
Cítil v tom jakousi správnost.
Je to koneckonců jeho manželka.
Jeho milá, krásná a milující...
Ne!
Ne, to přece není správně!
Odtáhl se a rychle se k ní otočil zády.
Tohle nesmím dopustit!
Nesmím Dragon milovat!
Vzpomeň si na svůj cíl.
Získání Spirit, to je priorita.
Dragon je jen...
...překážka!
Ano, překážka!
Jako byla Dragonlia, jako byl Handsome, jako je Taurus, kterého pustila na svobodu...
A co dělám s překážkami?
Já...já...je odstraním?
,,Solare?" oslovila ho nejistě.
Ublížit jí nemůžu, nedokážu...
Idiote, jak ses mohl zamilovat?!
Zamilovat do ní!
Přece ti ji vnutili!
Neměla by pro tebe znamenat nic!
...tak proč ti na ní záleží?
Proč ji nedokážeš prostě obejít?
,,Solare..." natáhla k němu kopyto.
On zatnul zuby.
Jestli chci něčeho dosáhnout, nesmím se nechat rozptylovat.
Odstrčil kopyto a odešel ke dveřím.
Pegaska ho se slzami v očích pozorovala.
Otevřel je a chystal se odejít.
,,Já bych tě nepovedla." zamumlala.
Přes veškerou snahu se otočil.
Slzy se leskly v jejích očích.
,,Chtěla sem být lepší než ona. Chtěla sem ti být dokonalou ženou, abych ti ukázala, že můžeš mít normální, šťastný život. Celestia mi uložila, abych tě hlídala. Medit byla mojí kamarádkou dřív, než tě vůbec poprvé potkala."

,Podívej, není to princ Solar Eclipse?
Nikdy sem ho na plesích neviděla.
Není úžasný?
Co?
Ty ho znáš?
Osobně?!'

,,O Spirit sem celou dobu věděla."

,Princezno, nemusíte se zbavovat Dark Spirit.
Možná by bylo lepší pokusit se o to, aby měl Solar Eclipse někoho jiného.
Někoho, kdo ho třeba už dlouho miluje...'

,,Zpočátku mi to tolik nevadilo. Chápala sem, že ta třetí sem tu já. Proto sem to Celestii zatajila."

,Je to v pořádku.
Nejspíš už to vzdali.
Mohla bych ale dostat vlastní ložnici?
Víte, Solar občas malinko chrápe a já mám lehký spánek.'

,,Ale časem mi to začalo vadit. Vadilo mi lhát Celestii, vadilo mi jak chladně ses ke mě choval a vadila mi i Spirit. Doufala sem, že rodina by tě mohla probrat. Jenže ani fakt, že sem matka tvého hříběte, nic na dlouho nezměnil."