💔Srdce💔 (Dokončeno)

❤Ples❤

,,Klisny a hřebci, poníci a všichni kdo Equestrii obýváte...princezna Celestia zajišťuje bezpečí pro všechny...jenže občas, nebo možná vždy, je to na úkor někoho z nás. Mluvím k vám, kteří ste jiní. K Vám, kteří ste byli, nebo ještě ste na temné straně. K Vám, kteří mlčky stojíte ve stínech. Přidejte se k princezně Smrti a králi Sombrovi a pojďme společně diplomaticky bojovat za místo, kde můžete být sami sebou. Za nový začátek...Za nový domov...Každý podpis na této petici je další krok na naší cestě mimo Equestrii a mimo Celestiiny zákony!" Izzy dokončila svoji řeč uprostřed Canterlotského náměstí.
Kolem byl hlouček poníků a stáli u ní její stráže.
Někteří poníci si začali nesouhlasně šuškat a jiní rovnou začali bučet.
I když nic lepšího nečekala, překvapeně zamrkala a radši z náměstí odešla.
Sedla si na nejbližší lavičku a na obě její strany se postavila stráž.
Sombra na zabezpečení trval, protože už tak to narozdíl od Celestie nebyla zrovna nejoblíbenější princezna.
On byl v té době v Ponyvillu a snažil se o stejnou věc jako ona.
Povzdechla si a podívala se na svou petici.
,,Stejně je to blbost, že?" zamumlala ,,Dva tisíce podpisů. Nikdy sem si neuvědomila jak je Equestrie vlastně malá. Nikdy nemůžu sehnat tolik poníků. Mám jich zatím jen čtyřicet osm. Pár přátel, příbuzných a poníků z Tajné Vesnice. Jen oni byli ochotní podepsat a několik sem jich musela přemlouvat. Můžu to rovnou vzdát.".
Hodila petici vedle sebe na lavičku a podepřela si hlavu kopyty.
Strážný, který k ní byl blíž, ji soucitně poplácal po zádech.
Vtom se z fialového kouře přímo nad peticí zhmotnilo pero.
Izzy překvapeně zamrkala, když to pero napsalo nějaké jméno.
Rozhlédla se.
Nějaký poník se ukrýval za rohem ulice a když si všiml že se dívá, zmizel jí z dohledu.
Vzala petici do růžové magie.
,,Čtyřicet devět." znovu se ohlédla na to místo ,,Tak tady sem udělala chybu. Poníci, kteří chtějí podepsat, to nemůžou udělat veřejně..." střídavě se podívala na oba hřebce v tmavě modrém brnění ,,Pánové, musíme se dostat do Canterlotského podsvětí. Tenhle podpis je teprve začátek.".
Poník za rohem ale neodešel.
Poslouchal, dokud princezna neodešla.
Byl v kápi, stejně jako klisna, stojící u zdi kousek dál.
,,Tak co?" zeptala se.
,,Pochopila to." odpověděl hřebec.
,,Výborně. Nenecháš ji v tom hledání samotnou, doufám.".
,,Podsvětí bez pomoci nikdo nenajde.".
,,Já ho našla." odfrkla si ,,A kdybych byla na straně královské rodiny, ste v pěkném maléru.".
,,To je vtipný." změřil si ji pohledem ,,A na čí straně si?".
,,Na svojí." řekla a vyšla k odchodu.
,,Díky." řekl už vážně hřebec ,,Tohle nám pomůže.".
Zastavila a ohlédla se.
Zpod kapuce přímo svítily červené oči.
,,Mně taky.".

,,Takže vždycky když se stane něco dobrýho, uspořádáte ples?" zvedla obočí Pericula ,,To to ještě nikoho nezačalo nudit?".
,,Jak vidíš, tak ne." zasmál se Daily ,,Celestia chce aby poníci byli veselí. Proto jim hledá důvody proč.".
,,Upřímně, jak často sou tady v Canterlotu takové plesy?" zeptala se Peri a rozhlédla se kolem, na všechny ty poníky v nóbl šatech.
Všichni se bavili a smáli.
,,Tak jednou dvakrát do měsíce." odpověděla značně otrávená Fel místo svého bratra ,,Někdy i víckrát. Můžeš mi věřit. Sem tu pečená vařená. Celestia říká, že by byli poníci neklidní kdyby mě tu neviděli..." otočila se na Dailyho ,,...nebo spíš nás. Že by si prý mysleli že je zas někde nějaký problém.".
,,Takže musíte být na všech plesech?" vydechla jednorožka.
,,Ano a ty teď taky." usmála se Felicity ,,Když patříš k nám, sdílíš s námi i tenhle bolestný osud.".
,,Jo, bolestná účast všech Canterlotských plesů!" vyhrkl ironicky hřebec.
Pericula se uchechtla a Fel protočila očima.
,,Madam, ste připravena na strašlivý tanec, kterému se ale dík svému strašnému osudu nemůžete vyhnout?" Daily se uklonil a nastavil Pericule kopyto.
,,Já ti nevím...nikdy sem netančila..." váhala.
,,Povedu tě. Stačí jít podle mě." zazubil se.
,,Vždyť ještě ani nikdo netančí." rozhlédla se.
Modrý hřebec udělal jakýsi pohyb kopytem, blízká kapela se v mžiku dala do pohybu a sálem se rozlehla hudba.
Několik poníků se chopilo příležitosti a hned začali tančit.
Pericula si povzdechla a váhavě Dailymu podala kopyto.
Felicity si sedla, založila kopyta a začala odmítat všechny výzvy k tanci.
Hnědá jednorožka našla ve vzpomínkách jak se tancuje tenhle tanec a pokusila se to napodobit.
,,Lhát se nemá, Periculo." usmál se Daily ,,Neříkej mi že si vážně nikdy netančila.".
Začervenala se a rychle odvrátila zrak.
,,Možná sou vaše tance tak primitivní, že se je naučí i amatér." odfrkla si a dál se vyhýbala očnímu kontaktu s těma fialkovýma očima.
,,Myslíš?" zvedl lišácky obočí a zastavil se.
Opět udělal nějaké gesto a hudba se změnila.
Přesněji řečeno se hlavně zrychlila.
Peri znervózněla.
,,Ale notak! Na tak rychlou hudbu se ani tančit nedá!" prskla.
Všimla si že ostatním změna rytmu vůbec nedělala problém.
,,Vážně?!" vyhrkla překvapeně.
To už ji Daily chytl za kopyta a oba se zvedli na zadní.
Zapotácela se, ale on ji podepíral.
,,Prej primitivní." uchechtl se posměšně a začali tančit.
Pericule se z té rychlosti a všeho pohybu okolo začínala motat hlava.
Řekla sem si o to sama...
,,Tenhle tanec se mi nelíbí." vydechla a snažila se držet krok.
,,Náhodou si na začátečníka vedeš dost dobře." zasmál se.
Peri si všimla, že ostatní klisny se začínají točit na místě.
,,Nenene, to neu...!" než stihla dopovědět námitku, Daily jí zvedl kopyto a ona si povzdechla a udělala to samé co ostatní.
Jenže se jí začala ještě víc motat hlava a na zadních bez opory ztrácela rovnováhu.
Takže ji po chvilce ztratila úplně a chytla se Dailyho.
Tím prudkým pohybem ho ale strhla a oba spadli na zem.
Jak byli těsně u sebe, ani nevěděli jak a políbili se.
Dopad polibek sice přerušil, ovšem jen dočasně.
Hudba se opět změnila.
Zpomalila se i bez pokynu a poníci, už zvyklí na takové výstřelky, prostě opět změnili styl.
Naše dvojice se, stále v polibku zvedla a pomalu odešla do jedné chodby.
,,Tak to ne!" vyhrkla Felicity, která to celé sledovala ,,Tak to ne, bráško, měli sme dohodu!".
Vstala a vyšla rychlým krokem k oné chodbě.
Najednou se ale před jejími kopyty z čista jasna objevilo tmavě růžové kopyto.
Zakopla a další moment už byla na zemi.
,,Co to?!" zavrčela a ještě v leže se ohlédla, aby viděla kdo se opovážil.
Kopyto bylo stále nastavené, jako by jeho majitel čekal než se oběť otočí.
Nebo spíše majitelka, když se Felicity podívala na zbytek.
,,Ach, omlouvám se!" spustila velice ironicky jednorožka ,,To sem nechtěla!".
,,Presh?" vydechla Fel a postavila se.
,,Charming..." procedila mezi zuby na oplátku.
,,Asi sis spletla dvojče. Můj bratr je támhle a svádí naši parťačku!" prskla zemní klisna a ukázala na chodbu, kam měla namířeno.
,,Co se staráš? Za týden nebudeš vědět že existovala." vrčela Precious.
,,O co ti de?!" zamračila se Fel ,,Zachráním tě, ty si stěžuješ a ještě mi podkopneš kopyta!".
,,Heh, jo, ale vynechala si tu část kde ses na mě vykašlala!" obrátila Precious.
,,Vždyť si zmizela z Canterlotu!" křikla Felicity.
,,Protože sem vás dva nemohla ani vidět!".
,,Zbytečně to nehroť! Dostat se od něj je spíš výhra než prohra!".
,,Sem na tohle citlivá! Tos TY měla jako dobrá kamarádka vědět!".
,,Ach, pardon! Měla sem vědět že se zhroutíš když se s tebou ten blbeček rozejde!".
,,...víš co?" vydechla jednorožka ,,Kašlu na to. Nestojíš ani za to podkopnutý kopyto.".
Odfrkla si, otočila se k Fel zády a odešla.
Felicity spadl zamračený výraz.
Dívala se jak její bývalá kamarádka odchází a měla čím dál větší výčitky.
Proč na ni tak křičela?
Možná měla pravdu...

Nazdárek! ^^
Poníčci, mám předepsaný další 4 kapči a ještě 2 a mám celou etapu
:33
Hrozně sem se rozepsala x333

Chci se taky omluvit za to častý aktualizování starších kapitol, ale mizí mi tam ty srdíčka :/