💔Srdce💔 (Dokončeno)

♣Zapomene až budu pryč?♣

Měkká postel.
Sílící sluneční paprsky pomalu probouzely spící zemní klisnu.
Zamžourala očima.
Chvíli trvalo než si uvědomila že neví kde je.
Vyletěla do sedu.
Seděla na manželské posteli v nějakém pokoji.
Pěkně zdobeném, nutno dodat.
Byla tu sama a skrz okno byly na modrém nebi vidět zbytky červánků.
V hlavě si snažila srovnat co se stalo.
Poslední co si pamatovala byl Solar.
Solar a pak tma.
Jak...jak je možné že je ještě naživu?
Vstala a přišla k oknu.
Bezradně vydechla.
Byla stále v Canterlotu.
Stále v jiné, pozměněné verzi reality.
Otočila se na postel.
I rozespalá si dokázala spočítat co se stalo.
Kouzlo ji mělo udělat součástí tohohle světa.
Takže nahradila místní verzi sebe a objevila se tam, kde ta verze byla v momentě kdy zmizela.
Co se s ní stalo potom...to nebylo jisté.
Sedla si do peřin a chvíli zpracovávala svou situaci.
Co o tomhle světě ví?
Je manželka Solara.
Královna Equestrie.
Solar je temný alicorn protože zabil Celestii.
A ona nechala uvěznit ostatní princezny včetně své matky.
Tu ale logicky ještě nezabila.
Takže pokud je stále naživu...bude...
,,Ve vězení." kývla ,,Ale v normálním určitě ne. Princezny budou na speciálním místě. V kobkách nebo tak něco.".
Pokusila se vybavit si nějaké obrazy sebe v knihovně.
Měla na všech šaty.
Pohled jí padl na skříň.
Vzala první šaty co viděla a oblékla si je.
Přišla k zrcadlu.
Určitě by si měla upravit hřívu.
Učesala se a zkrátila ji pod bradu, jak to viděla na obrazech.
Byla od místní verze takřka k nerozeznání.
...popřípadě byste si řekli že měla špatné ráno.
Nahodila přísný výraz a vyšla z ložnice, odhodlaná nějak najít kobky.

Meč už byl zase na svém místě.
Když ho tam Daily pokládal, vůbec si nevšiml svého zkrvaveného odrazu.
Měl docela jiné myšlenky.
Pericula...
Řekla že ho asi miluje.
Tolik jí chtěl říct to samé.
Tak moc ji chtěl zase vidět.
Ale možná poprvé v životě si nebyl ničím jistý.
Svět jako by se obrátil naruby.
Jediné na co v tom zmatku myslel...byla ona.
Když přemýšlel, pořád se k ní vracel.
Každá hodina co uplynula od jejího odchodu jako by trvala dýl a dýl.
Věděl kde je.
Věděl jak ji najít.
Jenže nevěděl jestli ho chce Peri vidět taky.

Pericula byla zase na palubě.
Zase na čerstvém mořském vzduchu.
Seděla a předními kopyty se opírala o zábradlí.
Otočila se na Mordaxe.
Usmála se když viděla jak je šťastný.
Zamával na ni a ona na něj.
Zapomene?
Zapomene až budu pryč?
To jí žádná vize nedokázala říct.
Už vlastně nějakou dobu žádné neměla.
A byla za to ráda.
Pro jednou se cítila jako každý jiný poník.
Když tak sledovala vlny, přemýšlela.
Jak se asi má klisna která jí dala život?
Co asi teď dělá její bratr?
Kde je teď její skutečný otec?
Nic z toho nevěděla.
Mívala o tom přehled.
Po pár měsících trénování už ani nemusela nandavat náhrdelník a bylo lehké si vizi prostě vyvolat pouhou myšlenkou.
Byl nezvyk vědět jen co se děje jí a jejímu nejbližšímu okolí právě teď.
Byl nezvyk jen sedět a v klidu se dívat na vlny.
To všechno mohla až nyní.
Po několik posledních dnů svého krátkého života.
Jistě že mohla zběsile psát dopisy na rozloučenou, najít způsob jak kontaktovat své biologické rodiče, přemítat jak její život skončí a jestli se nedá ještě prodloužit...
Mohla proklínat nebo prosit nebesa.
Ale ona seděla na palubě a sledovala oceán.
Hladila kamínek pověšený na jejím krku.
Kamínek který ji udržoval naživu.
....který ji jako zázrakem držel pohromadě.
A usmívala se.
Věděla jak zemře.
Tedy spíše to tušila.
Ale bylo jí to jedno.
Nechtěla přemýšlet nad smrtí a koncem.
Myslela radši na svůj život, myslela na Dailyho.
Jak krásně se s ním cítila a jak hloupě tu chvilku ukončila.
Jak hloupě se rozčílila.
Jak beznadějně se chtěla vrátit.
Jak jí modř nebe ladící s modravou vodou Equestrijského oceánu připomínala Dailyho hebkou srst.
Hřejivou náruč.
Trochu výš, tam byly jeho fialkové oči.
Které se smály když se smál on.
Hořely když byl rozzlobený.
Odzbrojovaly když byl příliš blízko.
Přitahovaly když byl moc daleko.
Povzdechla si.
Slunce zářilo přes jasnou oblohu.
Způsobovalo na vlnách ladné odlesky.
Kéž by byla noc...
Kéž by necítila výčitky za svou nevěru Mordaxovi.
Kéž by i poslední dny svého života mohla strávit s Dailym...

,,Nevěřím ti." zamračil se Solar ,,Ne, nemám důvod ti věřit že je Spirit naživu.".
Stál u okna a díval se na zapadající slunce ,,I když...to co říkáš dává smysl.".
,,Eclipsi, copak sem ti někdy ublížila? Copak sem ti někdy lhala?" řekla mírně dotčeně jeho sestra ,,Na srdci mi přece leží jen tvoje štěstí...".
Váhavě se zamračil.
,,...no a jestli si šťastný s tou klisnou...jestli miluješ Spirit, měl by si s ní být." dodala.
,,To...není tak lehké." vydechl.
Přišla k němu a objala ho ,,Bráško, vím že to máš těžké. Chápu tě. Vážně ano. Určitě existuje kouzlo které ji dostane zpátky." hřebec zvedl uši ,,Sem si tím jistá.".
,,Nevím jestli...zpátky vůbec chce." sklopil zrak.
,,Miluje tě. To co pro tebe udělala to dokazuje. Neuvědomovala si ale že šťastný konec budeš mít s ní, ne s Dragon." manipulovala dál pegaska.
Nadechl se na odpor, ale přerušila ho ,,To kouzlo je určitě v Canterlotské knihovně. Proč by jinak matka víc zabezpečovala tu tajnou místnost?".
Zamyslel se.
,,Jí nejde o tvé štěstí, Eclie. Stará se jen o to svoje. Víš co provedla mě." zasyčela ,,Odepřela ti lásku a vnutila ti jinou klisnu. Ještě křížence, jako naschvál. Možná kvůli toleranci, nevím co tím sledovala.".
,,Dragon to n..." chtěl něco namítnout alicorn, ale ona ho nenechala ,,Dokonce popuzovala Dailyho aby Spirit zabil! Tak nevinné důvěřivé hříbě. Dokud tu bude ona, bude se hrát podle jejích pravidel. Budeme podle nich žít. Ty s politicky správnou manželkou a já v utajení před Equestrií. Její vinou. Podle jejího přání. Podle jejího rozkazu!".
,,Neštvi mě zase proti matce!" křikl a odstrčil ji od sebe ,,Vrať se do svojí díry a nech mě konečně být!".
,,Já sem na tvé straně! Kdy to konečně pochopíš?" bránila se ,,Ublížila ti možná víc než mě! Kvůli ní si nikdy nepoznal tátu! Měla ho moc ráda než aby mu upřela smrt tak jako mě! Ale neměla ho ráda natolik aby zrušila zákon o nealicorní nesmrtelnosti!".
,,Už buď zticha!" klesl do sedu a zakryl si hlavu kopyty ,,Nechci tě ani vidět, vypadni!".
,,Stejně ten zákon porušuje každý druhý v čele s rodinou princezny Smrti. V čele se Spirit. Nechápeš? Závidí že mají černou magii! Závidí že princezna Invisible ji svá hříbata učí aby je neztratila!" zvýšila už taky hlas ,,A to že si alicorn určitě není náhoda, to neboj. Když ses mohl narodit až po tátově smrti, nepochybuju že v několika směrech obešla zákony. Káže vodu a pije víno! Nikdo nemá čisté svědomí, Eclie!".
,,Proč mi tohle říkáš?!" zakřičel se slzami v očích a vzhlédl ,,Co po mě chceš?!".
,,Eclie..." usmála se a natáhla k němu kopyto.
Odstrčil ho a procedil mezi zuby ,,Nesahej na mě.".
,,Až poznáš kdo je pravý nepřítel..." řekla podrážděně ,,...ještě rád využiješ mou radu." kousek ucouvla ,,Ten meč, co si ho přivlastnil tvůj syn, je prokletý. Víš proč? Vytvořila ho naše matka. Z nenávisti, z touhy po moci. Aby to ututlala - jako spoustu dalších věcí - pokusila se z něj vytáhnout temnou magii a nahradit ji dobrou. Pokusila se přimět zbraň, stvořenou k zabití milovaného poníka, konat dobro. Uložila nové poslání. Dost hloupé, abych pravdu řekla. Ukládá že nejkrutějšího poníka Equestrie může zabít jeho vlastní hříbě právě tímhle nepřemožitelným mečem. A Daily...i ty...ho můžete ovládat. Máte matčinu magii. Máte sílu ji zničit!".
,,Dost!" zase si zakryl hlavu.
,,Nechápeš to?! Ona je nejkrutější poník! To ji má ten meč zabít! To nás má osvobodit!" sedla si k němu a vzala ho za ramena ,,Eclipsi, když zemře, budeš vládnout ty! Tak jak si chtěl! Už ti nikdy nikdo nebude v ničem bránit! Nikdo už ti nebude rozkazovat!".
Naprázdno zakřičel a klesl stále s kopyty na hlavě na zem ,,Přestaň! Zklapni konečně!".
,,Nebraň se pravdě, Eclipsi! Chci jen tvoje dobro! Chci jen tvoje štěstí!".
,,Nech si ty kecy!" křikl ,,Odjeď a už se nevracej!".
,,Přemýšlej o tom." povzdechla si a vstala ,,Jen ti chci pomoct." odešla ke dveřím ,,V noci byla u Dailyho nějaká klisna. Nedává teď moc pozor na Invectus.".
Bez dalších slov vyšla z pokoje a zavřela za sebou.
Solar úlevou vydechl.
Sestra mu ale nasadila do hlavy brouka.
Ten druh brouka, který se špatně vyhání...

Tak je tu konečně poslední etapa! xD
...a vůbec si nevšímejte toho že ji vydávám ve tři ráno ':D

Je to tím že sem dneska chtěla domalovat animatic, ale rozhodla sem se to nechat na zítřek x'D
Vlastně to mám domalovaný a už stačí jen jakože barvy na pozadí dát ale fakt sem unavená xD

A ten animatic ani nemůžu zveřejnit, protože hned ze začátku je tam konec Srdce, takžeeeee... ':D
Guh, du spát :')

Hezké dušičky opožděně xD <3