💔Srdce💔 (Dokončeno)

💜Příběhoví padouši💜

Daily vešel do Canterlotského muzea.
Už do něj nikdo nechodil a u vchodu do každé místnosti stály stráže.
Polovina podstavců už byla prázdná a všechny vitráže, vyobrazující Celestii byly rozbité, roztavené, nebo obojí.
Když tím tak jednorožec procházel, došel až k meči.
Byl u něj tolikrát, že znal každý jeho malý detail.
Ani se ho nepokoušel vzít do magie.
Věděl, že by to bylo zbytečné.
Obrátil pozornost na zdi oddělení kouzelných artefaktů.
Bylo tam velkými písmeny vypáleno DS za každý další ukradený artefakt.
Daily ucouvl, když si v okně všiml, že se začíná stmívat.
Radši muzeum rychle opustil a spěchal zpátky do zámku.

Před pěti lety...
Uprostřed noci se dveře muzea rozletěly před poníkem, zahaleným v dlouhém plášti.
Poník jistým krokem vykročil chodbou přímo směrem k oddělení kouzelných artefaktů.
,,Um, máme zavřeno." oznámil jednorožčí hlídač, kterého poník na chodbě minul.
Hřebec zmizel ve fialovém kouři a když kouř vyprchal, byla na jeho místě velmi zmatená moucha.
Klisna v plášti se uchechtla a pokračovala dál.
Došla až do oddělení, kam měla namířeno a oči jí spočinuly na meči uprostřed místnosti.
Přišla k němu blíž, aby si přečetla cedulku.
,,Daybreaker, Celestie..." zamyslela se ,,To vyjde na stejno.".
U očí se jí objevil fialový kouř, ale nic se nestalo.
Magie na zbraň nefungovala.
Spirit se zmateně naklonila blíž k čepeli a vykulila oči.
Polekala se tolik, že vykřikla a uskočila tak prudce, že narazila do vitríny za sebou a rozbila ji.
Magický bezpečnostní systém se spustil a všechny dveře se okamžitě nejen zabouchly, ale i zapečetily kouzlem.
,,Do Tartaru!" zaklela klisna.
Ohlédla se za sebe a vzala korunku princezny Amore, válející se ve střepech.
Nasměrovala černou magii na zeď, ozval se výbuch a skvěla se tam velká díra
Obloukem se vyhnula meči a ještě než odešla vypálila do protější zdi 'DS'.
Když přiběhly stráže, našly jen spoustu střepů, díru ve zdi a ještě hořící podpis pachatele.

,,Noták," povzbuzovala Izzy ,,už si to přece párkrát zvládla.".
,,Dneska se mi do toho vážně nechce." povzdechla si Enchant.
,,Někdo tu je líný?" uchechtla se šestnáctiletá Bounty.
,,Musí tu být?" procedila mezi zuby šedá jednorožka.
,,Jasně, že musíme!" odpověděl místo princezny čtrnáctiletý Calvar.
,,Přece si nenecháme ujít, jaké dělá naše malá sestřička pokroky." usmála se patnáctiletá Little Dee.
,,V tom je ten problém!" křikla Enchant ,,Pokroky nedělám!".
,,Protože nechceš." odfrkla si Hearty Bounty.
,,Trefa do černýho!" vyhrkla Dee a se sestrou si klaply kopyty.
,,Do šedýho." opravil ji Calvar.
Dvě klisny jen protočily očima.
,,Mami, já je tu nechci." zamračila se na Izzy šedá jednorožka.
,,Dušičky, Enchie chce klid." pobídla je alicornka ,,Nástupnictví není sranda.".
Tři sourozenci si vyměnili pohledy a odešli.
,,Konečně." oddechla si Enchanting.
,,Mají pravdu, Enchie." vydechla Izzy a odešla k oknu ,,Neděláš pokroky, protože nechceš." zadívala se na poušť ,,Nechceš být nástupkyně.".
,,Je to můj osud a já..." snažila se to zamluvit klisnička.
,,Měl to být Spiritin osud." sklopila zrak princezna ,,Ale vybrala si jinou cestu." otočila se zpátky na dceru ,,Ty si jinou cestu vybrat nesmíš, Enchie. Jednou zaujmeš mé místo jako princezna Smrti.".
,,Nebudu muset." ucouvla Shadow ,,Ty přece neumřeš, mami. Si nesmrtelná.".
,,Jednou umřu, dušičko." usmála se její matka ,,Ať už zítra nebo za tisíc let, jendou ano. A proto si tak důležitá. Budeš princezna, dostaneš křídla a budeš mít korunovaci. A já se na to celé budu dívat zeshora a budu na tebe moc pyšná." pohladila dcerku kopytem po tváři.
,,Pyšná za co?" odvrátila zrak Enchant ,,Že sem vlastně náhradnice za jinou náhradníci? Že zdědím křídla? Že mi na hlavu položí korunku mé mrtvé matky? Já v tom nic tak úžasnýho nevidím.".
Izzy jí kopytem zvedla hlavu, aby se jí dívala do očí.
,,Budu pyšná až přijmeš kdo si." odvětila ,,Možná si byla až druhá v pořadí, ale pořád si moje právoplatná nástupkyně. Budeš to ty, kdo bude třídit duše a při takové práci se nesmí chybovat. Je moc důležitá, tak ji neber na lehkou váhu.".
,,Ale já to nechci!" křikla jednorožka ,,Nechci se dennodenně dívat jak poníci žili a umřeli, posuzovat kam patří po zbytek svého života, abych to po vlastní smrti zas někomu předala!" u očí se jí objevil malý fialový kouř.
,,Enchie..." zamumlala Izzy a ucouvla.
,,Neprosila sem se o to být nástupkyní!" křičela dál klisnička ,,Neprosila sem se o to být Smrtkou!!".
Utekla z místnosti do svého pokoje.
Alicornka tam zůstala smutně sedět.

Pětadvacetiletá Beauty vystoupila v Canterlotu z vlaku.
Rozhlédla se.
Podle toho, co jí nevědomky řekla True Gazette, by měla Izzy se svojí rodinkou bydlet kousek odsud.
Chvilku bloudila a pak konečně našla malý patrový domek, který hledala.
Nakoukla nenápadně do okna.
V kuchyni Izzy seděla u stolu se dvěma hříbaty.
Sedmiletá fialová pegaska a v židličce pro hříbata dvouletá hnědá jednorožka.
Obě se smály a povídaly si s tmavě modrou jednorožčí klisnou, sedící v čele stolu.
Beauty se zamračila.
Takový život si ta mrcha přece nezasloužila!
Ne po tom, co Handsomea odkopla!
Kvůli Rolerovi, kterého v té sladké idilce nějak nemohla najít.
Musel ještě spát, nebo byl už v práci, nebo...
Najednou do ní někdo narazil a oba poníci spadli na zem.
,,Jejda, omlouvám se!" vyhrkl hřebec ,,Nedíval sem se na cestu.".
Ten hlas připadal Beauty skoro jako andělský.
,,Ste celá?" zeptal se, vstal a nastavil jí kopyto.
Ona podala svoje a pomohl jí vstát.
,,A-ano..." zakoktala.
Jeho oči měly takový zvláštní odstín růžové.
,,Ještě jednou se omlouvám." povzdechl si pegas a vykročil dál svou cestou.
Beauty za ním beze slova zírala jak odchází.

Sledovala toho hřebce až ke Canterlotskému zámku.
Později ho viděla na hradbách mezi dalšími strážemi.
Čekala až na konec směny, aby věděla, kde bydlí.
Chtěla se do Canterlotu nastěhovat už dlouho, ale jen kvůli pomstě.
Teď měla i jiný a zajímavější důvod.
Poznala ulici.
Byla to stejná, ve které bydlela Invisible Spell.
Zašel do jejího domku...
Beauty se zastavila.
Ne...
To přece nemohl být...
Podívala se do okna.
Pozdravil Izzy a políbili se.
Zrovna dovařila večeři.
Hříbata přiběhla a objala ho.
Pak si všichni čtyři sedli ke stolu a začali jíst.
Pegaska ucouvla a odvrátila zrak.
...BYL to Roler.
Ale trochu...jiný.
Nevěděla co se stalo, ale byl úplně jiný, než si ho pamatovala.
A na chvíli...
Na malou chvíli doufala, že by...
Zatřepala hlavou.
,,Už je to stejně jedno." zamračila se a vyrazila k vlakovému nádraží.
Vytěsnila vzpomínku na dnešní den a vrátila se do Ponyvillu.
S tím, že Canterlot už nechce vidět...

Nicméně...

Konečně!!
Konečně sem za tu dobu, co sem nemocná, byla schopná dopsat tuhle kapitolu! xD

Lil_Wells (Enchant)