💔Srdce💔 (Dokončeno)

♠Někdo uvěří♠

Precious sice slyšela křik davu, ale i tak se zeptala v nemocnici a sirotčinci a uklidňovala tamní poníky.
Když se dostala ven, ulice už byly prázdné a všude bylo hrozivé ticho.
O to slyšitelnější byl bolestný výkřik, který bezpečně poznala a rozběhla se směrem k tělocvičně.
Ozval se další výkřik a ona přidala na rychlosti.
Budova jako by byla stále dál a dál a svět kolem ní se začal točit.
Co se děje?!
Proč Felicity křičí?!
Byla ale blíž a ozvěna nesla hlasy.
Kouř zakrývající velkou díru byl už velmi slabý, téměř vyprchal.
Vběhla do davem vyražených dveří a zakopla o spadlý kus zdi.
Byla jich na zemi spousta, ale jen u jednoho vchodu.
U toho přímo pod dírou.
Když se zvedala, rozhlédla se.
Pohled se zabodl do jednoho jediného místa, odkud se ozval třetí, už spíše tichý výkřik.
Zatmělo se jí před očima a začaly se třást kopyta.
Jakákoli řeč uvízla v krku a ona jen vyděšeně sledovala jak meč vyjíždí z hrudi hnědé klisny.
Z obou očí vytekly slzy a vykřikla.
Daily se polekaně otočil.
Precious odvrátila zrak a začala brečet do kopyt.
Hřebec se chtěl znovu vrátit pohledem, ale rychle taky odvrátil zrak a ucouvl.
Bělmo už bylo znovu bílé.
Z oka ukápla bez jeho vědomí další načernalá slza.
Vyšel dál od těla směrem ke dveřím.
Nepřítomně se díval do země a pořád nesl v magii meč, který za ním z kapiček zanechával jakousi stopu.
Prošel kolem brečící jednorožky.
Ta zvedla hlavu a nenávistně se zamračila.
Rozsvítila roh a vypálila po něm kouli modré magie.
Meč se sám pohnul a odrazil čepelí kouzlo zpět na ni.
Nárazem ji to z břicha obrátilo na bok a trochu omráčilo.
Když se rozkoukala, levitoval před její hrudí meč.
Probodla pohledem hřebce, který ho držel v magii.
,,Ano, zabij mě, ty psychopate!" křikla nenávistně ,,Zbav se svědka tý neodpustitelný věci co si udělal!".
Opět měl neústupný výraz a zčernalé žilky.
,,Zabil ji Bugbear. Vážně ji zranil a když sem ho zabil, bylo už pozdě." řekl klidně ,,Tvojí verzi nikdo neuvěří.".
Zalapala po dechu.
Byla to hrozná pravda.
S nezájmem se zase otočil k východu.
Vstala.
,,Někdo mi uvěří." zavrčela zlostně ,,Já se pomstím! Skončíš v pekle za to co si udělal!".
Už ji dál nevěnoval pozornost.

,,Jak ti je?" zeptala se opatrně Dragon, když vcházela do Solarovy ložnice.
Hřebec ležel po tmě v posteli a smutně se díval na přikrývku.
,,...jak bys řekla?" zamumlal.
,,Můžu sem pustit trochu světla?" zeptala se.
Pokýval hlavou a zavřel oči, aby nebylo náhlé světlo tak nepříjemné.
Pegaska roztáhla závěsy a pokoj hned vypadal jasněji.
Solar trochu zamrkal a posadil se.
Dragon se posadila vedle něj.
,,Ulevilo se ti aspoň trošku když si mi to řekl?" optala se s nadějí.
Mírně se pousmál ,,Ano, trochu ano.".
,,To sem ráda." usmála se a položila své kopyto na jeho ,,Kdybych mohla jakkoli pomoct, stačí říct.".
,,Děkuju." jeho úsměv zmizel a odtáhl kopyto.
Sklopila zrak.
,,Asi...nejvíc pomůžu když tě nechám napokoji..." povzdechla si a vstala.
,,Jestli ti to nevadí..." řekl a zase se na něj otočila ,,...byl bych...radši kdybys ještě chvíli zůstala.".
Posadila se zpátky.
Váhavě položil tentokrát on svoje kopyto na to její.
Usmála se a on sice taky, ale jen nepatrně.

Pericula seděla v kajutě u stolu a dívala se na mapu Equestrie.
Podle všeho by měli brzo proplouvat kolem hory Aris.
Položila si hlavu do kopyt.
Pět let...dali jí mizerných necelých pět let.
Nikdy si neuvědomila jak málo času to vlastně je.
Teď ten čas docházel.
Uvnitř pomalu umírala.
...doslova.
Její magie, která doteď pomáhala už také začínala slábnout.
Můžete prchat před osudem, ale nemůžete mu utéct.
Smrt ji jednou ušetřila, ale nic není navždy.
Nechtěla zemřít.
Nechtěla tenhle svět opustit.
Chtěla alespoň chvíli nepřemýšlet nad budoucností a užívat přítomnost.
Chtěla vidět jaký bude Mordax kapitán.
I když jí vize ukázala že bude...
Viděla různé věci, ale svou smrt ne.
A to bylo asi dobře...
Dokázala si představit že za pár dnů se prostě...neprobudí.
Problém byl že nevěděla za jak dlouho.
Ozvalo se klepání.
Zvedla hlavu a zamrkáním jako by rozháněla nashromážděné myšlenky.
,,Ano? Dále!" zavolala.
Changeling otevřel dveře a strčil do kajuty hlavu ,,Máte tu...poníkovského hosta.".
Zvedla se ,,Koho? Jak se sem nějaký poník mohl dostat?".
Changeling ustoupil a vpustil dovnitř jednorožčí klisnu.
,,Ah, moje náhrada." zasmála se a zase se posadila ,,Jak ses sem progalaxii dostala?".
Dveře se zavřely.
,,Zabil ji..." procedila mezi zuby Precious.
Peri na ni chvíli nechápavě koukala a pak se zeptala ,,Cože?".
,,Zabil ji!" křikla, přišla ke stolu a praštila do něj kopytem, až všechno na něm poskočilo ,,Ten hajzl ji chaldnokrevně zabil!".
,,Kdo? Koho?" nepobírala to stále hnědá jednorožka a začínala tušit že je něco špatně.
Výraz druhé klisny se změnil z rozzlobeného na nešťastný a uteklo jí několik slz.
Klesla do sedu a zakryla si obličej kopyty.
,,Co se stalo?!" vyhrkla už neklidně Peri, postavila se a opřela se o stůl aby na svého hosta viděla.
,,Zabil ji...probodl ji tím hloupým mečem." vzlykala do kopyt ,,...třikrát.".
,,Progalaxii, snad nechceš říct že..." zalapala po dechu první důstojnice.
,,Ano!" křikla zoufale, zvedla hlavu a znovu se nenávistně zamračila ,,Daily Curse zjistil že může ovládat Invectus a zabil s ním Fe...Fe..." zlomil se jí hlas a vzdala pokus o vyslovení jména.
Pericule se zatočila hlava.
,,Ale...to...já...to sem neviděla. Jak...jak je možné že sem to neviděla?" koktala zmateně.
Ostře jí bodlo v hrudi a ona se opět rozkašlala.
Už se neudržela předními kopyty na stole a upadla na zem.
V kašli se svíjela na zemi a pod její pusou se hromadily kapičky vykašlané krve.
Precious se zvědavě naklonila aby na ni viděla.
Přívěsek!
Rychle přívěsek!
To je přímé spojení se mnou!
Uhodil ji do hlavy jemný hlas.
Peri blikající zlatavou magií vzala ze stolu knihu bez názvu, ale v půli cesty jí spadla
Dopadla na zem kousek od ní a ona si ji přitáhla kopytem a otevřela.
Na stránkách přistálo pár rudých kapek když listovala.
Našla obrázek bílého drahokamu na provázku a magií ho s velkým úsilím zhmotnila.
Rychle si ho pověsila na krk a zhluboka se nadechla.
Kašel přestal.
,,Ať už máš cokoli, doufám že tím toho hajzla nakazíš." poznamenala tmavě růžová jednorožka.
,,Nejsem nemocná." zamumlala už klidněji Pericula a postavila se ,,Můj čas tady se krátí...a už asi vím proč.".
,,Jako že...umíráš?" zeptala se ,,Jen tak?".
,,Kéž by." vydechla a magií vyčistila z podlahy krev ,,Kéž by to bylo jen tak...".

Mám nové oblíbené anime :')
SAO je prostě nejlepší <333
A Kirito mi vzhledem hrozně připomíná Dailyho xD

Přesně takhle si ho představuju jako člověka x333333