💔Srdce💔 (Dokončeno)

💚Rodinná věc💚

,,Spirit!" uslyšela hlas své matky ,,Spirit!".
,,M-mami?" zamručela nejistě.
,,Probouzí se!" vyhrkla vesele modrá alicornka.
,,Periculo, vážně tu nechceš zůstat?".
To byl hlas Felicity!
,,Ne, ne, tohle je rodinná věc." jednorožka odešla z místnosti.
Kdo je k sakru Pericula?
Zamžourala bílýma očima se zeleným bělmem.
Už kolem ní nebylo bílo.
Ale nebyl to ani její zámek.
Dokonce ani zámek Smrti to nebyl.
Tak kde to teď byla?
Otevřela oči úplně.
První co viděla byla Izzy, která seděla vedle ní s výrazem, který mají rodiče když se dítě vrátí z prvního tábora.
Potom zase zaostřila na místnost.
Canterlot.
Tohle byl jednoznačně Canterlotský zámek.
Proč je v Canterlotském zámku?
,,Dušičko, jak ti je?" zeptala se princezna.
Až teď si Spirit všimla že leží na posteli.
Na normální posteli v normální místnosti, hlídané dvěma...
No jistě, u dveří pokoje stáli dva jednorožci v brnění.
,,Já...sem...nejsem..." koktala pořád překvapená zemní klisna.
,,Si na Canterlotském zámku, dušičko. Prosila sem abych tě mohla vzít domů, ale Celestia řekla že tady je to líp hlídané kdyby se něco..." usmála se a pohladila dceru po hřívě ,,Jak se cítíš?".
,,Zmateně a..." pomalu jí začínalo docházet co se stalo.
,,...a..." nadechla se znovu, ale nedokázala už vyslovit ani slovo.
Všechno se vracelo.
Všechno se živě vracelo.
Všechny ty životy které zničila.
Doktorka, která jen dělala svou práci.
Nemohla se ani bránit.
Poníci, po kterých chtěla informace které neměli.
Zbytečně.
Všechno se to stalo zbytečně.
,,Spirit?" oslovila ji váhavě alicornka, když už nějakou chvíli zírala před sebe.
Zbytečně a kvůli ní.
Ztráta srdce ji neomlouvá.
Všechno to byla ona.
Ona ty poníky měnila v prach,
ona zlomila vaz psychiatričce a
ona zabila své vlastní hříbě.
Malé, nevinné, nenarozené hříbě připravila o život.
Galaxie, já sem zrůda.
Nic jiného sem nikdy nebyla.
Daily...ach, ubohý Daily...
Ani v místnosti nebyl.
Dalo se mu divit?
Byla...sem tak neskutečně hloupá!
Tak neskutečně...zlá!
Se srdcem i bez něj!
,,Mami..." vzlykla.
Invisible ji instinktivně obejmula.
Dcera ji pevně objala zpátky.
,,Mami, já musím umřít." popotáhla.
,,Co?" alicornka se odtáhla ,,Dušičko, o čem to mluvíš?".
,,Sem zrůda, mami!" křikla provinile ,,Sem...sem..." překvapeně vydechla když kousek dál uviděla Tauruse.
,,T-Taurusi!" vyhrkla vesele ,,Taurusi, ty žiješ!".
Hřebec se hned přišel obejmout.
,,Já myslela že sem tě ztratila." pláč se znovu spouštěl.
,,Sem tady, Spir. Sem tady pro tebe. Ty nemusíš umřít." utěšoval ji.
Druhý alicorn v místnosti protočil očima, načež ho dvě přítomné klisny počastovaly nedůvěřivým pohledem.
,,Taurusi...Taurusi, hříbě...na-naše hříbě, já..." koktala Spirit a chtěla se odtáhnout, ale on ji nenechal.
,,Vím to." přerušil ji ,,Všichni děláme chyby, Spir. Takhle to asi mělo být.".
Fialová klisna se zadívala na svou dceru, která si kousek dál něco šeptala se Sombrou.
Když si všimli že se kouká, ztichli.
Fel stála s Invectusem v pouzdře v pozoru, podobně jako stráže u dveří.
,,City..." oslovila ji Spirit a Taurus to bral jako znamení že se má odtáhnout.
Felicity se sice usmála, ale ucouvla od postele o krok dál.
Vypadalo to jako by si jediná uvědomovala kdo tam vlastně sedí.
Bylo jasné že klisnička, která prosila svou maminku aby otevřela bránu svého zámku, je už pryč.
Dospěla.
Spirit sklopila zrak.
Koutkem oka zahlédla barvu srsti, kterou by poznala na kilometr daleko.
Otočila se tím směrem.
,,Solare?" oslovila ho překvapeně.
Nebyla to ani tak Celestie, jako její syn, kdo chtěl Spirit v Canterlotu.
Stál u přední části postele, kde byl polštář.
,,Spirit..." oslovil ji nazpět.
Dívali se na sebe oba stejně.
Roky se neviděli.
Potom klisna uhnula pohledem a odkašlala si.
,,Zachoval si se správně, když si mě na tom plese odmítnul." zamumlala.
Alicorn se zamračil.
,,Myslím, že si toho máme hodně co říct." otočil se na ostatní poníky ,,O samotě.".
Nikdo ani neodporoval.
Dokonce i stráže opustily místnosti.
Jen Taurus jako by se pohledem Spirit ptal zda jí to nevadí.
Odpovědí mu byl posmutnělý úsměv a pokývnutí.
Zvedl se a taky odešel.
Ona se za ním ještě dívala a pak sklopila zrak.

,,Periculo, vážně tu nechceš zůstat?" zeptala se Felicity, když se její matka začala probouzet.
,,Ne, ne, tohle je rodinná věc." usmála se jednorožka a odešla z místnosti.
Ocitla se opět ve spletitých chodbách Canterlotského zámku, ze kterých se před chvílí vymotala i se zbytkem "uvítací čety".
Povzdechla si.
Pokusila se vybavit si cestu, kterou šli, ale dost dobře to nešlo.
I s pár vzpomínkami Dailyho se tu nedokázala vyznat.
,,Ztracená bloudíš dál...?" zeptal se poeticky zmíněný hřebec a vyšel z jedné zatáčky.
Peri se zastavila.
,,Jo." povzdechla si ,,Neměl bys teď spolu s ostatními odpouštět Dark Spirit její zločiny?".
,,Líbí se mi tvůj přístup." uchechtl se ,,Abych řek pravdu, nemůžu ji ani vidět. V bezvědomí to ještě šlo. Byla taková bezvládná...jako mrtvá.".
,,Ani nevíš jak moc to chápu." usmála se pobaveně ,,Mojí mámě sem já byla ukradená." odfrkla si ,,...nebo jen nevěřila že to přežiju, nevím.".
,,Nevěřila že to přežiješ?" opakoval Daily ,,Přežiješ co?".
,,Já vím jen to, že sem pomalu umírala uprostřed lesa." usmála se trochu nuceně.
,,Promiň." zamumlal provinile ,,Nechtěl sem...".
,,Vyzvídat?" dokončila za něj větu ,,Ale to je v pohodě. Můžem někdy zajít na skupinovou terapii pro ty, jejichž rodiče se je pokusili zabít." opět se usmála, tentokrát sarkasticky.
,,To existuje?" podivil se pobaveně.
,,Ne, ale můžem to založit." odsekla a prošla kolem něj.
,,Ty víš kudy ven?" zeptal se, ani se neotočil.
Zase se zastavila.
,,Ne, ale předpokládám, že ty jo." povzdechla si.
,,Hm, vzkutku." usmál se.
Oba se otočili.
,,Tak...?" zvedla obočí ,,Kudy?".
On se jen dál usmíval a díval se do jejích svítivě rudých očí.
Jí zase pohled uvízl na těch jeho očích.
Měly jakýsi specifický odstín fialové.
Nebyly jako oči Felicity, nebo někoho jiného z hříbat v té rodině.
Byly úplně normální.
...a přesto výjimečné.
Nějak cítila, že tenhle poník jí rozumí.
Doopravdy rozumí.
Prošel si něčím podobným jako ona, možná dokonce horším.
Ona si nebezpečí tolik neuvědomovala ve chvíli, kdy jí hrozila smrt.
Ve chvíli kdy opravdu na chvíli zemřela.
On...jeho matka ho málem uškrtila.
Tu vzpomínku měla.
Přemohla se, aby se nechytla za krk.
Některé vzpomínky byly příliš živé.
Jako by se znovu odehrávaly, když si je vybavíte a tohle byla jedna z nich.
Tolik hrůzy přivedla osmiletému hříběti.
Pamatovala si i pár nočních můr.
Nedivila se že svou matku tak nesnáší.
Nemohla se divit.
,,Dailyyyyyyy!" ozvěna nesla hlas klisničky po celém patře zámku.
Pericula od hřebce odskočila když zdroj hlásku vykoukl zpoza rohu.
Ani si neuvědomila jak blízko u sebe byli.
Zatřásla hlavou, aby se probrala z jakéhosi transu.
,,Daily, tady si! Všude tě hledám." vyhrkla pegaska a přiběhla k bratrovi.
Pak si změřila jednorožku pohledem ,,Doufám, že neruším." řekla mírně ironicky, protože dobře věděla že ano.
,,Vůbec ne, Wonder. Co potřebuješ?" zeptal se vstřícně a naklonil se k ní.
Chvíle kdy přijít si vždycky pečlivě vybírala, ale nikdy mladší sestru neodbyl.
Nechtěl se znovu pohádat tak, jako před třemi lety.
,,Potkala sem Felicity Charm a říkala že s tebou chce mluvit." vysvětlila.
,,No jasně." povzdechl si ,,Jen se mnou?" Grind přikývla, on se otočil na Peri a pak zas na sestru ,,Mohla bys Pericule pomoct? Nemůže najít cestu ven ze zámku.".
,,Jasně." usmála se klisnička.
Jednorožec odešel.

Tu-tududu-dudů!
xD
Blíží se nám konec etapy ^^
Protože tohle je poslední kapitola, rozdělená na dvě, takže spíš předposlední xD

Nevím jestli ste si toho v mých knížkách všimli, ale obávám se, že mám nějakou úchylku na oči xD