💔Srdce💔 (Dokončeno)

♣Pozdě to napravit♣

Lolipop přivedla Enchant, která se hned po tom co prošla dveřmi změnila do své podoby.
Loli za nimi zavřela.
,,Obávám se že princezna Invisible už o tobě ví." řekla Zinnia, která v pokoji byla.
,,Chápu že nechcete další problémy." sklopila zrak jednorožka ,,Ještě dneska odejdu z Canterlotu a nějak se o sebe postarám. Sem vám moc vděčná za pomoc.".
,,Mohla bych od tebe na oplátku něco chtít?" zeptala se zelená pegaska.
,,Ano, cokoli." přikývla.
,,Lolipop!" oslovila druhou pegasku a ta odběhla.
Přiletěla zpátky s knihou v kopytech, kterou položila před Enchant.
Zinnia k ní přišla a otevřela knihu na určité stránce.
Ukázala na kouzlo, které tam popisovali ,,Zvládla bys to?".
Šedá klisna se sklonila a chvíli kouzlo zkoumala ,,Řekla bych že ano, ale...nikdy sem o tom neslyšela.".
Lolipop už přinášela druhou knihu, kterou už otevřenou položila vedle té první.
Druhá pegaska se tázavě podívala na nástupkyni.
Ta se nadechla a soustředila se na dvoustranu.
Její roh se rozsvítil, stejně jako zmiňované stránky.
Přesněji řečeno ilustrace na nich.
Zatnula zuby jak obrázek nabýval hmotné formy a také správné velikosti.
Po chvíli už byly stránky prázdné a ona na zem pokládala krásně zdobené zrcadlo.
Zhlasla roh když bylo na zemi a vydechla.
,,Budu potřebovat ještě jednu laskavost." řekla Zinnia a v další knize kterou Loli přinesla nalistovala určitou stránku.
Enchant se na to opět podívala ,,To by pro mě mělo být lehčí, ale..." váhavě se otočila na zrcadlo ,,...kdo v tom je?".
,,Ah, někdo koho určitě neznáš." mávla kopytem ,,Tak? Můžu tě o to poprosit?".
,,Ano, to je maličkost." usmála se a u očí se jí objevil fialový kouř.
Ten sílil a došel až k zrcadlu, kolem kterého utvořil jakýsi kruh.
Ten se začal rychle točit a nabývat na velikosti.
Zrcadlo začalo bíle zářit, zato kouř začínal černat.
Černá barva došla až k Enchantiným očím.
Jakmile byl ale celý kouř černý, zmizel od jejích očí a soustředil se jen kolem zrcadla.
Ona se zapotácela a se zasténáním upadla na zem.
Kouř byl stále výš a výš.
Lolipop nejistě zacouvala za Zinniu.
Záře zmizela a kouř se soustředil doprostřed pomyslného kruhu.
Vytvořil siluetu poníka.
Kouřový poník otevřel svítící zelené oči a ozval se ďábelský smích.

Dragon objímala Solara a brečela mu do hrudi.
Hřívu měla staženou černou stužkou a ještě na sobě měla černé šaty z pohřbu.
Byla jako návštěva jen zavřená v cele svého manžela a vchod hlídaly stráže.
,,Omlouvám se." hladil ji po hřívě ,,Je to moje vina.".
,,Jestli mě chceš jen odehnat..." popotáhla ,,...prostě to řekni.".
,,Ne, sem rád že si tady." objal ji pevněji ,,Ale..." zatnul zuby a praštil se do hlavy kopytem ,,Galaxie, já sem takový idiot!".
,,To si." zamumlala.
,,Vždycky si tu byla. Po tom všem tu pořád si." trochu se odsunul aby na ni viděl ,,Proč sem si to nikdy neuvědomil? Proč se pořád honím za tím co nemůžu mít, když...když mám tebe přímo před sebou...?".
,,Už to nech být. Nechci o tom mluvit." přisunula se k němu ,,...je moc pozdě to napravit?".
,,Doufám že ne." řekl.
,,Tak začneme znovu." popotáhla.
,,Začneme znovu." zopakoval a pohladil ji po zádech.

Grind zůstala v kostele jako poslední.
Obě rakve byly otevřené.
Poníci v nich jako by snad jen spali.
Věčným bezdechým spánkem...
Vstala a přišla k rakvi nalevo.
Byť věděla že se Daily nemůže vzbudit, chtěla to zkusit.
Tak moc si přála aby se po jejím doteku alespoň zavrtěl.
Aby vážně jen spal.
...ale to se nestalo.
Byla to jen iluze.
Jen iluze toho že je ještě tady.
Krutá zvrácená iluze.
Do očí jí vhrkly slzy.
Byla tohle tvoje princezna?
Otočila se na druhou rakev a přešla k ní.
Udělal si to protože pro tebe byla jediná?
Ta jediná pravá?
Ste teď spolu?
Shledali ste se v nebi a padli si do náruče?
I hnědá klisna vypadala že pouze hluboce spí.
Možná kdybys tu teď byl a políbil ji...možná by se probudila.
Pod pravou láskou si nikdy nepředstavovala tohle.
Ne, tohle pro Dailyho nechtěla.
Nechtěla ho ztratit.
Nechtěla velkého brášku ztratit tak brzy.
Její vzlyky se rozléhaly ozvěnou.
Něco jí zasvítilo do oka.
Zamrkala a podívala se na zdroj.
Lesknoucí se bílý kamínek pověšený na klisnině krku odrážel sluneční paprsky procházející skrz vitráže.
Natáhla k němu kopýtko.
Byl krásně hladký.
A zdálo se jí, jako by byl narozdíl od chladné jednorožky které patřil, vlažný, skoro teplý.
Zkoumavě si ho prohlížela a po chvilce rozvázala provázek, na kterém byl.
Přidržela ho blíž k očím.
Měla pocit jako by mírně svítil.
To je divné...
Ani nevěděla proč, ale pověsila si ho na krk.
Rozbolela ji hlava.
Před očima se jí začaly míhat obrazy a oči samotné nabraly sytější, svítivější odstín fialové.
V uších slyšela tlumené hlasy a zvuky.
Kamínek jasně zářil.
Zpanikařila a strhla si ho z krku.
Začala couvat, ale zakopla a spadla do sedu.
Chvíli se vydýchávala a sledovala onen kamínek, jak pomalu vyhasíná.
Tahle věc...
Ukázala jí právě budoucnost...?
Ta klisna...věděla co se stane?
Nechala to aby se to stalo...
Nechala Dailyho umřít...
Zvedla se a sebrala kamínek ze země.
Přišla zase k rakvi napravo.
Ta klisna vypadala celkově dost zvláštně.
Předtím si toho tolik nevšímala.
Tedy spíš jí to nepřipadalo tak divné.
Byla z části changeling.
To se nedalo popřít.
Mohla Dailyho nějak zmanipulovat aby to udělal?
Ale proč?
Proč měla u sebe ten kámen?
Proč skočila před Celestiu?
Zamračila se.
Proč chtěl táta vůbec babičce ublížit?
Vyvstávalo tolik otázek na které neznala odpověď.
Vzala náhrdelník do pusy a vyšla směrem ke dveřím.
Na tomhle celém něco smrdí...
,,...a já zjistím co." její rozhodná věta se rozlehla po kostele.

Mordax seděl na přídi lodi, tam kde sedávala Peri.
Díval se na západ slunce.
Vždyť ani pořádně nestihla žít...
Polovinu života strávila zavřená a druhou vymýšlením plánu jak ho dostat z vězení.
Nedal jí život jaký by jí přál.
Nestihl jí ho dát.
Pořád nemohl uvěřit že je vážně pryč.
Že už se na něj nikdy neusměje.
Že už nikdy nebude na přídi sledovat moře.
Moře...
Jak věděla že chtěl vždycky zkusit plout na lodi?
Nikdy jí to neřekl.
,,Můžu si přisednout?" ozvalo se za ním.
Otočil se.
Byla to ta klisna kterou tu Peri nechala zůstat.
Kývnul a zase se obrátil na výhled.
Posadila se kousek od něj a taky se tam zadívala.
,,Vím jaký to je ztratit někoho blízkého." zamumlala Precious.
,,Vážně?" zvedl obočí.
,,Udělal jí to ten který zemřel s Periculou. Zabil vlastní sestru. Přímo před mýma očima." ze slunce, které bylo už sotva vidět, shlédla na klidné večerní moře ,,Chtěla sem ji pomstít. Ale osud ho vytrestal líp než bych to kdy svedla já." otočila se na něj ,,Bohužel skrz někoho dalšího. Je mi to moc líto. Ve finále nebyla tak špatná jak sem si myslela.".
,,Ona si to nezasloužila. Neudělala by nic špatného." řekl smutně changeling.
,,No...a co bude s pirátstvím, hm?" změnila téma ,,Zatím jediné co ste udělali byla krádež lodi. Plánujete pokračovat?".
,,Už nejde couvnout." pousmál se ,,Nehledě na to, že mě nenapadá lepší způsob jak jí poděkovat.".
,,Jak to myslíte?" nechápala.
Jen se usmál a zase se zahleděl na moře, na kterém se odrážela růžovo-tmavomodrá obloha a několik prvních hvězd.
Taky se tam podívala.
Loď plula pomalu, skoro byste řekli že stála a ani nepotřebovala kormidlovat.
Plula po zdánlivě nekonečném moři, splývajícím s nebem.
S černými galaxieví proč funkčními děravými plachtami a krásně vytesaným jménem na zádi.
Pericula.

Tak TemnyDen uhádla Úžasňákovi xD

Toť poslední kapitola Srdce + ještě v úterý bude epilog :D
No a po epilogu se naplno rozjedou přípravy pokračování xD
...nebo mám epilog hodit rovnou ať je to na jeden zátah? :'D