💛Vše začíná u hříbat💛

143 24 16
                                    

Enchant se změněnou podobou vyšla ze svého pokoje, s cílem najít kuchyni.
V pokoji byla sice koupelna s pitnou vodou, ale jídlo tam žádné nebylo.
Už bylo po poledni a nikdo k ní od chvíle co ji Lolipop do pokoje dovedla nepřicházel.
Nejistě přišla na hlavní chodbu a rozhlédla se.
Náhodou zrovna někdo procházel.
Pegas, s téměř dokonale stejnými barvami jako měla její změněná podoba.
Jediný rozdíl byl, že měl hřebec oranžové oči.
S přivřenýma očima se usmála a zastavila ho.
,,Um, promiňte?" oslovila ho a on se zarazil a změřil si ji pohledem ,,Nevíte náhodou kde je tu kuchyně?".
Usmál se a pak odpověděl ,,Jistě, madam." mírně se uklonil a ona se neudržela a uchechtla se ,,Když půjdete tudy, je to druhá zatáčka vlevo a úplně na konci té chodby.".
,,Děkuji, ste můj hrdina." zamrkala vděčně a vydala se tím směrem.
,,Ále, rád sem pomohl." díval se na ni dokud nezabočila.
Poníci v kuchyni jí ochotně dali co se nesnědlo na obědě.
Ani se na nic neptali, alespoň nemuseli vyhazovat jídlo.
Spokojeně se vracela do svého pokoje.
Když přišla do uličky kde byl, všimla si že na konci stojí hřebec opřený o zeď.
Zastavila se na začátku uličky a zeptala se ,,Čekáte na někoho?".
Vzhlédl a oranžovýma očima si ji znovu změřil ,,Na vás.".
,,Na mě?" zamrkala překvapeně.
Začal se přibližovat ,,Hmmm, vypadáte jako já v klisní verzi. Jaká náhoda.".
,,Prosím?" zvedla obočí ,,Vidíte v tom snad něco jiného?".
,,To ste řekla vy." zastavil se před ní ,,Prokázal sem vám službičku, možná byste se mohla svému hrdinovi nějak odvděčit...".
Přiblížil se, ale ona ho odstrčila ,,No dovolte! Co si o mě myslíte?!".
Znovu se přiblížil, což ji donutilo si sednout a opřít o zeď.
Zablokoval ji zleva kopytem cestu na hlavní chodbu.
,,Že nemáte příliš originální vzhled." usmál se.
,,Vždycky se takhle chováte ke klisnám?" zamračila se ,,Nejdřív si hrajete na gentlecolta a pak čekáte že vám hned každá padne do náruče?".
,,Obvykle to funguje.".
,,To musíte mít zajímavý život.".
,,Dlouho sme se neviděli." změnil téma ,,Takže takhle ses schovávala. Celkem chytrý.".
,,Nevím o čem to mluvíte." už se dál neubránila úsměvu ,,Vůbec vás neznám.".
,,Takhle mě vyděsit a nedat o sobě vědět. To ti ještě spočítám." usmál se taky a dotkli se nosy.
,,Chcete snad říct že sem zlobila?" zazubila se a přivřela oči když se nosánkovali.
,,Hmmm, si moooc zlobivá klisnička." zatvářil se podobně a políbili se
Kopyty ho objala kolem krku a jak se polibek prohloubil, opět se jí vrátila původní podoba.
Odtáhl se, aby si ji prohlédl.
,,Takhle se mi líbíš." zapředl a políbil ji na krk ,,Takhle si nádherná.".
,,Nelíbí se ti snad můj převlek?" zachichotala se.
,,Nelíbí se mi že sem o tobě víc jak měsíc nevěděl." znovu ji políbil na rty.
,,Počítala sem s tím že se beze mě na chvíli obejdeš." pohladila ho po tváři ,,Navíc se Felicity přestěhovala sem, jestli se nemýlím.".
,,Nepodepsala petici." přisvědčil a s žíznivým výrazem upíra ji zase políbil na krk.
,,Stejně beztak neměla na výběr." opět se políbili na rty, zvedla se a začala couvat ke svým dveřím.
Otevřela je magií.
,,Co že najednou tak spěcháš?" zasmál se ,,Předtím si tak zdržovala.".
,,Už tě chci vidět jak vyletíš z okna tady, kde sou všude stráže." zazubila se.
,,Co tě vede k tomu že budu chtít odejít?" v polibku vešli do pokoje a on kopytem zabouchl dveře.

Spirit dorazila do Canterlotu v jednu odpoledne, s tím že se v Ponyvillu zastavila na oběd.
U brány do zámku se dlouho zdržela, protože ji odmítali pustit dovnitř.
Nakonec to vyřešil strážný, který se přišel s jedním z nich vyměnit a zavedl ji kam potřebovala.
Vešla do prostorného plesového sálu.
Pamatovala si ho mnohem menší, neboť byl v jejích vzpomínkách zaplněn poníky.
Její kroky se rozléhaly dosud neporušeným tichem.
Došla až doprostřed a rozhlížela se.
Tady se tančilo a támhle sem se srazila s Handsomem.
Tam bylo občerstvení a o kousek dál ke mě přišel Solar.
Támhle sme se s Handym loučili.
Slibovali sme si že se znovu setkáme.
Z oka jí utekla slza.
Jak to bylo dávno.
Ozvaly se další kroky a ona se otočila.
,,Přišla si..." rozlehlo se sálem.
Alicorn vycházel z druhého vchodu do sálu.
Spirit se rozbušilo srdce ,,Proč si mě sem pozval?".
,,Spirit,..." začal a přišel až k ní.
Vždycky když byl tak blízko, bylo pro ni těžké se ovládat.
To se nikdy nezměnilo.
,,...miluješ mě ještě?" zeptal se.
,,Tak moc..." vydechla a rychle sklopila zrak ,,Ale přišla sem jen abych tě viděla. Svoje rozhodnutí neměním. Chci klidný život a ten spolu mít nikdy nebudem." vzhlédla do jeho fialkových očí.
,,K čemu klidný život když ho žiješ s někým koho nemiluješ?" odporoval.
,,Já tak žít nemůžu, ale ty ano. Ty máš manželku a dceru! Máš rodinu! Nejsou ti lhostejné. Vím to, viděla sem to!" upřeně mu hleděla do očí ,,Nenechám tě to zahodit. Život který sem zahodila já a dodnes za to pykám.".
,,Ten život mi vnutila matka.".
,,Chce pro tebe to nejlepší. Teď už to chápu...".
,,Ale já o to nestojím! Chci jen tebe.".
,,Jednou v životě poslouchej svou hlavu! Prosím tě o to!".
Mluvila jako Dragon.
Přitom stála na opačné straně...
,,Kdyby sis tehdy vybrala mě, byli bychom šťastní. Já bych ti dal všechno co bys chtěla. Všechno co by sis přála." pohladil ji po tváři ,,Nic by nám nechybělo.".
,,A co kdyby to přineslo jen smůlu, jako vždycky?".
,,Nepřineslo." zavrtěl hlavou a rozsvítil roh ,,Vím že ne...".
,,Jak to můžeš vědět?" sklopila zrak.
,,Vím, že bych tě šťastnou udělal." záře zesílila ,,Vím, že bych ti dal co bych ti na očích viděl.".
Vzal ji za kopyto.
,,Všechno mohlo být jinak. Všechno mohlo být lepší." kulička žluté magie se vznesla do vzduchu.
Následně se roztáhla a vytvořila kolem nich jakousi bublinu.
Ta potom jako by praskla a obalila je.
,,Ce se to děje?!" vyjekla vyděšeně zemní klisna a uskočila ,,Solare, co to děláš?".
,,Všechno mohlo být lepší!" zopakoval ,,A také to lepší bude!".
Zmenšily se jí zorničky.
,,Ne! Ne, to nemůžeš udělat!" pozorovala jak magie kolem ní září čím dál víc, až musela zavřít oči.
,,Napravíme historii." usmál se a pokojně zavřel oči ,,Sbohem, sluníčko.".
Slza, která mu ukápla, se zastavila ve vzduchu a než světlo pohltilo celou místnost, hodiny na zdi se zastavily na minutě před druhou hodinou...




















💔Srdce💔 (Dokončeno)Kde žijí příběhy. Začni objevovat