💔Srdce💔 (Dokončeno)

♣I slunce má temné skvrny♣

Před 37 lety...
Stará pegasí klisna s vybledlou zelenou srstí, modrou hřívou staženou do drdolu i modrýma, kdysi možná fialovýma očima, seděla v křesle u okna a dívala se ven.
Jak krásný byl venku den.
Slunce hřejivě svítilo, ptáci krásně zpívali a nebe téměř bez mráčku.
Zrovna bylo jaro a všechno kvetlo.
Po její zahrádce poletovali motýli, včelky a berušky.
Ach, jak klidný byl život na venkově oproti životu v Canterlotu.
Tu symfonii přerušilo ťukání na dveře.
Klisna se neochotně zvedla a šla otevřít.
,,Ach, ahoj maminko." usmála se přívětivě když za dveřmi stála Celestia.
Před skromným domkem stál krásný kočár se znakem slunce.
,,Mohu dál?" zeptala se alicornka.
,,Ale jistě. Jen poď." ustoupila stranou pegaska aby mohla princezna projít a pak za ní zavřela dveře.
Celestia držela v magii jakýsi barevný kamínek, který ovšem nestrhával moc pozornosti, takže to její dceři snadno uniklo.
,,Sem ráda že si se stavila." začala Sunlight když došla do obýváku kde byla alicornka ,,Jak beze mě dou věci v Canterlotu? Slyšela sem že se syn sestřenky Terky bude ženit.".
,,Sunny, ty víš že tě mám moc ráda, viď?" zamumlala Celestia a v magii rotovala drahokamem.
,,Ano." zasmála se ,,Proč?".
,,Abys..." otočila se na ni a její magie zazářila jasněji ,,Abys pochopila proč tohle dělám.".
Než stihla nechápající pegaska něco říct, matka ji k sobě objetím přitiskla a kamínek jí přiložila k hrudi.
Sunlight bolestně vykřikla když začal magicky procházet skrz kůži.
Celestii ukápla slza když to slyšela a objala dceru pevněji.
Ta se ji horlivě snažila odstrčit, aby bolest zastavila.
Po chvíli zhasla roh a pustila ji.
Pegasce se podlomila kopyta, ale než dopadla na zem, objevilo se kolem ní světlo a vznesla se do vzduchu.
Když světlo ustalo a ona se snesla zpět na zem, kvůli ukrutné bolesti u srdce klesla do sedu s předními kopyty na hrudi.
Bolest vcelku rychle odezněla a ona položila kopyta zpět na zem aby se zvedla, ale zarazila se.
Její srst měla opět sytou barvu.
Šokovaně se dívala na svá kopyta a dlouhou rozpuštěnou hřívu.
Jak tak prohmatávala hřívu jako by ji měla ztratit, narazila na svém čele na roh.
,,C-cos mi to udělala?" zakoktala a s třesoucíma se nohama se zvedla.
,,Nejsi ráda?" popotáhla šťastně Celestia ,,Je to Terčin dárek pro Firewooda a Poor. Vyžádala si ty drahokamy od Discorda a já jeden vzala. Můžeš teď žít navždy!".
Sunlight na svých opět mladých nohách došla k zrcadlu a ucouvla když uviděla svůj odraz.
,,Jak se to dá zrušit?" zeptala se.
Její matka posmutněla ,,Bála sem se že to řekneš...".
Zelená klisna polekaně svěsila uši ,,Mami, zruš to. Prosím, já...já tohle nechci!".
,,Myslela sem že mě máš ráda..." řekla dotčeně bílá alicornka.
,,To nemůžeš myslet vážně..." vydechla už nikoli pegaska, ale falešná alicornka.
,,Chceš mě taky opustit! Nechat mě zase úplně samotnou! Tak jako všichni! Jako tvůj otec!" křikla se slzami v očích Celestia.
,,Neříkej to jako by to byla tátova vina!" obrátila rozrušeně Sunlight.
,,Máš pravdu, byla to má vina. To já nenašla způsob jak ho neztratit. On se mnou zůstat chtěl! On mě chápal!" nadechla se a utřela si slzy ,,A já udělám co by si přál. Chtěl by aby Solar poznal svou sestru! Chtěl by aby poznal jeho! Chtěl by nás pohromadě.".
,,Nevíš co by chtěl." procedila mezi zuby zelená klisna ,,Nevíš co chci já, ani to malé! Udělej alicorna z něho, ale ne ze mě! Roční miminko ti nebude mít za zlé že mu ze života uděláš peklo!".
,,Od chvíle co si se narodila, Sunny...od chvíle co sem tě poprvé mohla vidět, sem věděla že tě ztratím. Trhalo mi srdce vidět vás oba stárnout a pomalu umírat...Tátu sem zachránit nemohla, ale tebe můžu! Můžeš být nesmrtelná a navždycky mladá!".
Dcera na ni bezmocně koukala ,,Mami, prosím...".
,,Alespoň ty tu pro mě buď, Sunny. Splním ti co si budeš přát." usmála se ,,...ale od dnešní noci si mrtvá.".
Otočila se a pomalu vyšla ke dveřím.
,,C...cože?" nechápala dcera.
,,Tenhle výstřelek je proti zákonům. Kdyby se ty kameny jen tak rozhazovaly, mohl by každý být alicorn. Proto se dnes v noci sbalíš a pro Equestrii Sunlight zemře." zamumlala ,,Můžeš si vybrat jaké jméno chceš. I kam chceš odjet. Můžu z tebe udělat klidně i starostku když budeš chtít! Můžu ti dát jakýkoli dům, můžu ti dát vilu! Cokoli, kohokoli seženu. Stačí říct a všechno je tvoje.".
,,Nechci nic z toho." vydechla Sunlight ,,Chci dožít svůj normální život, nechci se skrývat!".
,,Sunny..." otočila se těsně přede dveřmi Celestia ,,Já tě nežádám. Je to rozkaz.".
Vyšla ven a nechala klisnu samotnou.
Rozkaz...
Podívala se zpět na svůj odraz.
Zelená křídla měla teď růžové konce.
Vypadala opět na dvacet.
Ale její téměř šedivé oči, už jen nepatrně připomínající někdejší fialovou, zůstaly.
Zatnula zuby a praštila kopytem do zrcadla až se rozbilo a střepy popadaly s cinkáním na zem.

Daily se objevil zpět ve svém pokoji a sedl si na postel.
Bušilo mu srdce.
Prý na něj myslela...
Nezlobí se na něj...
Něco k němu cítí...
Nikdy nebyl šťastnější že něco takového ví.
Byť to nebylo jisté.
Ani on si nebyl jistý jestli cítí co si myslel že cítí.
Z nějakého důvodu jako by najednou nebyl nikdo jiný než ona.
Nikdo jiný nebyl potřeba.
Na nikom jiném už nezáleželo.
Lehl si a díval se do stropu.
Že by něco tak pošetilého jako spřízněná duše existovalo?
...ne, i v hlavě to znělo příliš hloupě a naivně.
Zatřepal hlavou.
Vzpomněl si že se zítra pořádá ples.
Přijde na něj Pericula?
Jestli přijde dnes v noci, může ji pozvat.
Pokud radši nebude s tím changelingem...
...má ho radši?
...bude radši s ním než s Dailym?
...nepřijde...
Říkala že nepodvádí...
Musí mít výčitky...
...a to jen kvůli němu.
Vzal polštář a plácl si ho na obličej.
Co když jí zničil život tak jako si ho vzájemně zničili jeho rodiče?
Proč nemohl poslechnout Felicity?
...ne, na Felicity myslet nebude.
Zoufale zamručel do polštáře a otočil se na bok.
Nejlepší asi bude když se vyspí aby zítra na plese neusínal.
Strčil si polštář zpátky pod hlavu, zavřel oči a pokoušel se usnout.
Ani si nevšiml že stojan na meč byl prázdný.
Nevšiml si ani toho, že za rohem v předpokoji je v sedě zády přitisknutý ke zdi jeho otec, se zavlněnou zbraní v kopytech.
Ten se co nejdřív zneviditelnil, pomocí kouzla prošel dveřma a proplížil se zpět k sobě.
Když za sebou zavřel dveře své ložnice, těžce vydechl, klesl do sedu a meč položil vedle sebe na zem.
,,Tak přece jen..." usmála se zelená pegaska a vyšla ze stinného rohu místnosti přímo k Invectusu.
Alicorn sebou trhl a otočil se na ni.
,,Budeš výborný král, Eclie." prohlížela si spokojeně meč ,,Vždycky sem to věděla.".
Sklopil zrak.

Na dveře pracovny někdo zaklepal.
,,Dále!" ozvalo se zevnitř.
Spirit se nadechla a vešla dovnitř.
Temný alicorn sedící nad mapou Equestrie zvedl hlavu a usmál se ,,Lásko! Už si vzhůru!".
Vstal a zamířil k ní.
I přes temnější vzhled to byl pořád Solar.
A jak řekl...tady mohli mít všechno...
Trochu začínala litovat toho pro co se rozhodla.
Ani se nenadála a políbil ji.
Její srdce poskočilo a bezmyšlenkovitě polibek vrátila.
Objal ji kolem krku a pomalu sjížděl na břicho.
Když tam kopytem dorazil, zarazil se a odstrčil ji od sebe.
,,Ty nejsi Spirit..." řekl mrazivě.
Rychle se vzpamatovala a zatvářila se vážněji ,,Ne.".
Nevěděla pořádně jak a v další chvíli už měla tmavě žlutou magii kolem krku, která ji držela ve vzduchu.
Nemohla si pomoct, ale tahle situace jí byla neodbytně povědomá.
,,Kde je?! Přísahám, jestli se jí něco stalo...!" zakřičel a klisně už se začínalo špatně dýchat.
,,N-netrpěla." zachraptěla.
Hřebec ucouvl a Spirit využila momentálního oslabení jeho magie.
Odstrčila ji od svého krku fialovým kouřem a dopadla do stoje na všechny čtyři.
Než stihl Solar něco udělat, temný kouř ho obalil.
Začal kašlat a po chvilce se sesunul k zemi.
Zemní klisna se chvíli vydýchávala a pak otevřela dveře.
Dovnitř vešla Izzy.
Překvapeně vydechla když viděla temného alicorna v bezvědomí.
,,Takže opravdu..." usmála se s úlevou a otočila se do chodby ,,Stráže! Rychle, seberte ho!".
Do místnosti hned vběhli čtyři hřebci v brnění.
Jeden nasadil pouto na roh, druhý na křídla a další dva ho magií zvedli.
,,Ten bude překvapený až se probudí v kobkách." zazubila se princezna.
Vtom si všimla smutného výrazu Spirit.
,,Děvče, jestli opravdu splníš všechno cos říkala, budu ti věřit cokoli." usmála se ,,Vypadáš jako moje dcera. A kouzla na cestování časem existují.".
,,Všechno splním, ale potřebuju se dostat do tajné místnosti v Canterlotské knihovně." řekla zemní klisna.
,,Co tam potřebuješ?".
,,Mám tam něco co se mi prý bude hodit a už asi vím na co." vysvětlila ,,Jak si řekla, vypadám jako já. Možná bych byla věrohodnější kdybych vypadala jako někdo jiný.".
,,Až bude Solar v kobce a ostatní venku, najdeme způsob jak se tam dostat." přikývla alicornka.

Další chapteeeerrr xD
Ale tahle etapa není zrovna nejdelší xD
No do prosince to nebude :'D
In fact, už se to tak jako pomalu chýlí ke konci :')