Try me [CZ]

16°

„To snad ani nemyslíš vážně!" otočil jsem se za mě velmi známým hlasem a srdce mi poskočilo. Jak dlouho jsem ho už neslyšel. „Jak si vůbec dovoluješ, po tom všem, vztáhnout na někoho mě blízkého ruku!" Z očí mu sršely blesky, ale mně to bylo jedno, protože mluvil na mě. „Ty mi k tomu nic neřekneš?!" osopil se na mě. „Pokud tě to uklidní, tak mě z toho pěkně bolela ruka, nezasloužím si taky trochu starosti?" To jsem asi neměl říkat, protože mi vzápětí přiletěla taková facka, že se mi málem hlava otočila dokola. Ublíženě jsem se na něj podíval, on jen zasyčel něco ve smyslu, ať už jeho i všechny kolem něj nechám na pokoji, a nasupeně odešel.