Byl pátek, kdy jsem měl přednášky déle než Henry, takže jsem byl zvyklý, že ho v bytě vždy najdu. Vždycky jsem si myslel, že být kamarádem není žádný problém. Dnes bych si za takové tvrzení nejraději jednu flákl. Být kamarádem člověka, ke kterému cítíte víc než přátelství, je zatraceně velká dřina. Ze začátku mi to tak nepřišlo, byl jsem prostě šťastný, že se mi vrací do života. Ale již po prvním týdnu jsem cítil strašný stres. Abych neudělal něco špatně, nepřehnal to, neřekl něco, co by se nehodilo. Už měsíc si hraji na jeho kamaráda a silně mě to deptá. Po otevření dveří do bytu jsem ale zjistil, že on tu rozhodně není.