Try me [CZ]

54°

S naprostou jistotou křížového výslechu si sednu ke stolu, jen si před tím zaliji čaj. Sedíme naproti sobě a on mě probodává tím svým pohledem, což je pomalu horší, než kdyby na mě chrlil dlouhá souvětí. Musím si pořádně prohlédnout jeho tvář. Upřímně nevím, kde se ve mně ta potřeba, pořád ho kontrolovat, bere. Vypadá unaveně, asi nebude tím nejvhodnějším příkladem pro poučování o správném spánkovém režimu. Napadá mě, že jsem se ho nikdy nezeptal, co se stalo s Maxem. Nebyla příležitost. To ticho je zvláštní, přijde mi, že není ani dobré ale ani špatné. Prostě ticho. To by mě ovšem nesměl propalovat svýma velkýma a hlubokýma očima, jako by mě chtěl za chvíli sežrat zaživa.