Try me [CZ]

52°

„Nic se nestalo, nic neobvyklého, prostě jsem si chtěl užít trochy klidu, to je vše," nastíním mu situaci a doufám, že pochopí a nechá mě být. Jenže on má zřejmě zvídavou náladu, protože jen zavrtí hlavou a pustí se do mě. „Nemyslím si, že se nic nestalo. Vypadáš, jako bys noci nespal, opravdu příšerně. To lidi bez problémů nedělají." Proč se stará? Než jsem odjel, střídal nálady jak na běžícím páse, nastalo období dobrých? „Tak děkuju, no," odfrknu si. „Jen mě zajímá, co se děje," ohradí se. „Prostě to teď nechci řešit, chápeš?!" zvýším trochu hlas, čehož hned zalituji, co když je tu ještě Sára, nechci, aby slyšela, že na jejího bráchu křičím a vlastně na něj ani křičet nechci. „Fajn," řekne a nasupeně opustí můj pokoj.