„Děje se něco?" zeptám se. Tvé prázdné oči mě děsí. Aniž bys mi odpověděl, vytrhneš se mi a jdeš dál. Rozhodnu se nenechat to jen tak. Přiskočím k tobě a znovu se zeptám na stejnou věc. Když ani nyní nic neřekneš a ještě zrychlíš, pokud je to vůbec možné, v hlavě mi začnou rotovat všechna ta kolečka, jak se snažím přijít na to, co se stalo. Bohužel mě vůbec nic nenapadá. Snad jen... Někdy míváš takové nálady, kdy jsi naštvaný na celý svět včetně mě. Je to tento případ?
