Try me [CZ]

49°

Měl jsem své krásné plány, proto mě lehce vyděsilo, když jsem po vkročení do bytu slyšel hlasy. „Pořádně to zamíchej, přesně takhle." Ten hlas patřil Henrymu, takže žádní zloději, ale stejně... Co ten tady dělá? Má být doma s rodinou, ne tady v bytě a zřejmě tu ani není sám. Z šoku, že tu má přítele, mě vyvedla malá osůbka, která seděla za stolem a usilovně míchala obsah v misce. Zřejmě jsem přišel jako duch, protože Henry se na mě podíval asi tak vyděšeně, jako jsem se já cítil před pěti vteřinami. „Co tu děláš?" zněla otázka. „To bych se mohl ptát i já tebe." S tím jsem se odebral do pokoje, nebudu je přece rušit.