Hodiny utíkaly asi tak rychle jako šneci na suchu. A pak se kolem páté konečně na chodbě začal ozývat nějaký hluk. „Je to tady?" „Jo." „Jsi si jistý?" „Jo." Pak se ozvalo zašramocení zámku. Posledních pár vteřin na psychickou přípravu. Dveře se otevřely a v nich se neobjevil Henry, ale jeho sestra, která se hned rozběhla vpřed a vydávala při tom podivuhodné zvuky. Malé děti, co s nimi člověk nadělá? Správně, nic. Poté vešli i dospělí, matka hledající malou a otec nesoucí nějakou tašku. Přišlo mi to jako věčnost, než vešel on.