Napětí mezi námi by se dalo krájet. Z Henryho nervozita přímo sálá. Neví co říct. Bohužel, přece jen budu muset vymyslet, jak ho vymazat. „Jde o to..." polkne. Možná by to mohl říct rovnou. „Zlomil si mi srdce a já tě nenávidím, čau." Bolelo by to určitě míň, než tohle protahování. Těká očima ze mě na podlahu a zase zpátky. „Tak už to řekni, tohle natahování mě bolí o to víc," pokusím se ho popostrčit a zřejmě to i pomůže, protože se dokončení myšlenky dočkám dřív, než bych čekal. „Chybíš mi."