Try me [CZ]

86°

„Ryane, konečně!" vrhla se ke mně máma, když spatřila Henryho tak se zastavila. „Henry? Co ty tady děláš?" Rychle těkala pohledem ze mě na něj a zřejmě jí to konečně došlo, protože jen pokývala hlavou a řekla: „Dobře, chtěla tě vidět, tak běžte, já zatím pohlídám tady princeznu." „Já nejsem princezna," slyšel jsem jako poslední, než jsme s Henrym vešli do nemocničního pokoje. Babička byla tak bledá a tolik hadiček, kolik ji zřejmě udržovalo při životě, jsem jak živ neviděl. „Ry, ráda tě vidím," zachraptěla. „A koho to nevidí mé staré oči, můj vnuk si na starou bábi přece jen vzpomněl," pokynula lehce rukou směrem k Henrymu. „Jak se jmenuješ, krasavče?" Bože, snad mi babča nechce balit přítele „Jsem Henry." odpověděl a lehce zrudl. „Dobře, Henry, musíš mi teď něco slíbit," pronesla k němu a on jen němě přikývl. „Slib, že se o něj postaráš, až tady nebudu, protože on je občas naprosto nepoužitelný." Nechtělo se mi věřit, že mě pomlouvá i na tomto místě. „Nebojte, dám na něj pozor," ujistil ji. „A ty," významně se na mě zadívala, „ne, abys vyváděl nějaké hlouposti, líbí se mi, ne že ho zklameš," pohrozila mi. „Neboj, to bych si nedovolil, druhého takového už nenajdu." Dost jasně jsem si všiml, jak je Henry maskovaný za rajče. „Pak je tedy vše v pořádku," usmála se a stiskla nám ruce.