Try me [CZ]

67°

Život plynul dál. Škola, občasné akce se spolužáky - spolutrpiteli. Skoro každodenní telefonáty Henryho a Sáry, které se od jisté doby staly samozřejmostí, ale já neměl odvahu ptát se ho, co se stalo. Možná to bylo špatně. Možná chtěl, abych se staral. Možná se potřeboval svěřit. Momentálně jsme však byli ve fázi, kdy jsme jeden druhého nechávali žít, nepídili jsme se po podrobnostech. Určitě to nebylo správné řešení, ale v té době se zdálo jako nejjednodušší. Denně jsme se potkávali a povídali si o běžných věcech. Zdálo se mi, že se i on schválně vyhýbá otázkám rodiny. Nevím, jestli měl tak dobrý čich na problémy, nebo to byla jen náhoda, ale na mou rodinu nepřišla od návratu řeč. A já myslel, že je to dobře.