Try me [CZ]

75°

„A to je právě ten problém." Teď nebo nikdy Ryane. Zmateně se na mě zahleděl. „Henry, opravdu jsem se snažil, věř mi, zatraceně moc, ale nejde to. Já už prostě nedokážu být jen tvůj kamarád. Mrzí mě to, protože jsem si plně vědom, že bez tebe můj život nestojí za nic, ale jako kamarád si přijdu méněcenný." „Ryane, já...." „Nic neříkej, já vím, že jsem to parádně zvoral, ale věř, že nebyl jediný den, kdy bych toho nelitoval. Vím, že jsem vůl a nezasloužím si někoho, jako jsi ty, ale... To je jedno. Prostě to přejdeme a budeme dělat jakoby nic," povzdechl jsem si. „Ryane, poslouchej mě chvíli. Pamatuješ, jak jsem ti řekl, že mi chybíš jako kamarád?" Pokýval jsem hlavou. „Tak to byla pravda, myslel jsem si, že mi chybí kamarád. Ale všechno to potom bylo tak divné, asi jsem to necítil jenom já. To, že jsi mi neříkal všechno, stejně jako já, o tom všelicos naznačuje. A já si hodněkrát říkal, že bychom to mohli zkusit, ale pak se objeví ta druhá stránka. Nevím, jestli ti můžu ještě věřit. Několikrát jsem se hnusně spálil a nechci to zažít znova." „Henry, věříš mi, když ti říkám, že toho lituju a že už to víckrát neudělám?" Zadíval se mi hluboce do očí. „Nevím, Ryane, chtěl bych ti věřit, opravdu, ale..."

Se mi to nechtělo dělit na dva kusy... :)