30°

1K 73 0
                                    

„Nemůžu uvěřit, že můj syn jde na vysokou," pomalu se rozplakala máma. Táta mě jen poplácal po rameni a lehce zatáhl mámu, která by se asi jinak ode dveří neodlepila. Osaměl jsem v prázdném bytě, který se na minimálně několik dalších měsíců, stane mým domovem. Henry psal, že přijedou později, takže mám dost času se na něj připravit. I když si nejsem jistý, zda to jde. Když se nad tím zamyslím, nemůžu si ani zabrat pokoj, co kdyby mu ten zbylý nevyhovoval. Vím, že on by si nahlas nestěžoval, ale přece nechci, aby si hned ze začátku připadal špatně.

Try me [CZ]Kde žijí příběhy. Začni objevovat