Try me [CZ]

43°

Henryho výkyvy nálad mě pomalu ale jistě začínaly děsit. Poté co mě včera div neupekl ve všech ohních pekelných, se na mě dnes usmíval a několikrát se mě při nákupu zeptal, co mi víc chutná. Nezmohl jsem se na nic víc než přikyvování, případně kroucení hlavou. Do bytu jsme došli v tichosti, což tedy alespoň mě přišlo strašně nepříjemné. „Jsi nějak tichý, to u tebe není obvyklé, je ti dobře?" cukl jsem sebou, protože stál za mnou a já o něm nevěděl. „Jo, prostě jen nemám ukecanou náladu," řekl jsem a vyloudil ten nejfalešnější úsměv, jaký svedu. Možná si to zasloužím.