60°

1K 68 0
                                    

Nevěřícně na něj civím, můj žaludek právě udělal asi tisíc kotrmelců, ale nakonec se rozhodl nechat si svůj obsah pro sebe. „Jak to myslíš?" „Jak to říkám. Byli jsme dlouho přátelé a já se opravdu snažil, ale nešlo tě vymazat z mého života úplně. To je asi nemožné. Prostě, chybí mi můj kámoš. Je to divné?" Kamarád. Chybím mu. Kamarád. Moje mysl právě začala svádět boj s pocitem štěstí a naprosté destrukce. Jsem rád, že mě nechce a nemůže vymazat, ale dokážu být jen jeho kamarádem? Možná bych měl být rád, za nějakou šanci. „Ne není, taky jsi mi chyběl." Nemusí vědět jakým způsobem, dokud budu moci být s ním, budu šťastný. Takže budu kamarád.

Try me [CZ]Kde žijí příběhy. Začni objevovat