Až do dalšího rána zůstanu sám se svou hlavou. Telefon mlčí, nikdo se po mně neshání, což jen potvrzuje moji teorii o vstřebávání. Asi kolem osmé zaslechnu z venku hlasy. Asi si přijeli pro Sáru. Počkám tedy ještě půl hodiny, pro jistotu. Až po uplynutí bezpečné doby se odvážím vyjít ven. Nutně si potřebuji skočit na záchod. K mé spokojenosti Henry není v kuchyni, takže proklouznu. Při návratu už takové štěstí nemám. Sedí u stolu s hrnkem, ze kterého se kouří. „Dáš si taky kafe? Nebo čaj? Cokoliv?" Proč mi přijde nervózní?