Try me [CZ]

76°

Do očí se mi natlačily slzy, to znamená, že ne. Budu muset svoje pocity někam zavřít, nejlépe vymazat z povrchu zemského. „Dobře, takže budeme kamarádi, to je taky pozitivní, můžeme společně pomlouvat jiné lidi, to přátelství nevylučuje, taky můžeme chodit do kina a společně se učit, vždyť to je taky fajn a kdyby bylo nejhůř tak..." Svůj velkolepý proslov ovšem nestihnu zakončit, neboť mi do něj skočí on „Panebože Ry, nech toho. Chtěl jsem říct, že bychom na to mohli jít pomalu a zkusit to, ale když ty máš takové skvělé plány na přátelské dýchánky, tak to nechám být." „Počkej, v případě potřeby se všechno zmiňované dá přepsat na randící režim," asi mi právě explodovalo srdce radostí. „Opravdu mi dáš druhou šanci?" zeptám se, pro jistotu. Chci si tím být jistý. „Co s tebou mám dělat, máš skvělé přesvědčovací schopnosti," zazubí se a mně je najednou tak krásně. Jako by okolní svět přestal existovat. Jen on a já, nikdo jiný. Té druhé šance hodlám řádně využít.