Try me [CZ]

47°

 „Jess, o tomhle se nevtipkuje!" upozorní ji matka. „Pravda, navíc Ryan se jen plně věnuje studiu, nemá na vztahy čas, že synu," pronese táta a významně se na mě podívá. Zmateně se kouknu na babičku, ta mi jen nenápadně pokyne hlavou. Možná, že je načase abych vyšel s pravdou ven. Strach mě stál jeden vztah, nechci aby zničil další. „Víš, tati, na školu se sice soustředím, ale pravda je taková, že... Až někoho přivedu, bude to kluk." Dostane se mi jen civění ze všech stran, jen babča se na mě lehce usmívá. „Teď není čas na vtipy, Ryane," zkusí to matka, ale i ona ví, že to není vtip. „Je mi líto, že jsem vás zklamal, ale nehodlám se za to omlouvat," řeknu nakonec do naprostého ticha. Nikdo už toho potom moc nesnědl a já rychle utekl do pokoje, stejně jsem teď nežádoucí. I proto jsem se jen rozloučil další den s babičkou, která mi řekla jen samá povzbudivá slova, a rodičům jsem nechal vzkaz, že jsem odjel na byt. Sice mi nijak nedali najevo, že mě nenávidí, ale také se netvářili zrovna nadšeně, takže jim nechám čas, aby to vstřebali. Bude to tak lepší.