Po dni prožitém na záchodě a po noci, kdy jsem nemohl usnout, mi přišlo ticho knihovny jako ráj. Bohužel mě během mého rozjímání muselo vyrušit několik opovážlivců, kteří zřejmě nepochopili můj vražedný výraz, který jen zdůrazňovaly tmavé kruhy. Jistý senior se se mnou dokonce začal hádat, když jsem se mu pokusil vysvětlit, že prostě jiný výtisk Stařec a moře nemáme a ten jediný je zrovna půjčený. Z nějakého neznámého důvodu to nechtěl pochopit. Po odbytí drzého studenta, jež si myslel, že je v knihovně sám a pouštěl si hudbu na plné pecky, jsem si konečně mohl dát své kafe, které mě jako jediné drželo při životě.