Try me [CZ]

88°

„Takže... Půjdeš domů nebo ke mně?" zeptal se Henry. 

 „Vaši se vrátí...?" 

 „Pozítří." 

 „Tak myslím, že odpověď je jasná, ne?"

„A kam teda?" 

 „Děláš si ze mě srandu?" 

 „Ne..." 

 „Možná, že jsi spíš nepoužitelný ty, jak já." 

 „No dovol?!" 

 „Dovolím." 

 „Jen počkej, to si odskáčeš!" 

 „Tak to půjdeme asi k tobě a ségru necháme u našich..."

„Ty jeden prasáku, na co ty pořád myslíš!"

„Jen a jen na tebe." přitáhnu si ho do obětí.

„To bys taky měl, jinak si mě nepřej!" pohrozí mi laškovně prstem. Provokatér.

Takže tohle je ten velkolepý konec, ke kterému jsem se málem nebyla schopná dopracovat. Edit 29.8.: Včera jsem koukala jak blázen na to umístění, kterého se mi dostalo, a dnes jsem čučela ještě víc. Netuším co tam nahoře dělám, ale i tak...

Tímto tedy moc děkuji za každé přečtení a hlas, doufám, že to bylo dobrovolné, že vám nikdo nedržel zbraň u hlavy. :)

Vím, že tohleto nebylo zrovna mistrovské dílo, a i proto si od psaní dám pauzu, protože vidím, že jsou zde lidé, kteří by měli psát, ale já to nejsem, alespoň prozatím ne. 

Ještě jednou děkuju, mějte se fajn a nezapomeňte číst. :)