Try me [CZ]

62°

Zkouškové sice dopadlo skvěle, ale mě začala trápit jiná věc. Měli jsme jet domů. Henry měl zabaleno již předem a odjel hned, co se dozvěděl výsledky poslední zkoušky. Já si ale nebyl jistý, zda mě doma někdo čeká. Přes pochybnosti jsem ale nasedl na vlak a jel. K mému velkému štěstí jsem narazil na rodiče hned, jak jsem vešel do dveří. „Jak si to jako představuješ! Vypařit se a nechat jen pitomý vzkaz!" udeřil otec. „Myslel jsem, že si o tom promluvíme a vyřešíme to. Ale ne pán se raději sebere a zmizí!" „A co byste na tom chtěli řešit?! Je to vrozené, nic s tím neuděláte!" „Takhle se mnou mluvit nebudeš. Buď se uklidni, nebo jdi z tohohle domu." To mi nemusel říkat dvakrát.