Promluvíme si, prosím?" Jen přikývne a usedne na své místo u stolu. Je mi jasné, že bych měl začít. V hlavě mi běhá milion nápadů jak, ale ani jeden se mi nezdá dostatečně vhodný. „Omlouvám se, opravdu jsem expert na vytáčení a ubližování ostatním. Mrzí mě to. Možná bychom se spolu neměli bavit, abych ti zbytečně nepřidělával problémy." Asi by to bylo lepší, nevím, jak bych to zvládl, ale pro něj bych našel způsob jak se s tím vypořádat. „To ne!" pomalu vykřikne a následně si přikryje pusu. Koukám na něj a čekám, co se z toho vyklube. Opravdu mě nechce vymazat?
Pomalu se blížím k příšernému konci.
