Dovedl bych si představit takhle žít. I když jsem si byl vědom, že moje rodina žije jen půl hodiny cesty, neměl jsem potřebu je vyhledávat. O to víc mě překvapil zvonící mobil, na němž se objevilo matčino číslo. Henry z mého pohledu pochopil, co se děje a taktně odvedl Sáru pryč, abych měl soukromí. „Ahoj mami." „Ryane, babička je v nemocnici, nevypadá to dobře." Ve vteřině jsem byl rozhodnut jet za ní. Když jsem se vyřítil do vedlejšího pokoje, setkal jsem se se starostlivým pohledem mého přítele. V rychlosti jsem mu popsal situaci a on se okamžitě nabídl, že pojede se mnou a námitky nebere na vědomí. Rychlostí světla oblékl Sáru a už jsme se hrnuli na autobusovou zastávku.