Život jde dál. Jak se ukázalo, brigáda v knihovně je to nejlepší, co mě mohlo potkat. Sice z toho není tolik peněz, ale zase tam mám klid, což mi naprosto vyhovuje. Alespoň můžu přemýšlet. Ano, přemýšlet. Už mě i napadlo, že bych se dal na nějaké meditační kurzy. Tehdy jsem usoudil, že je se mnou něco špatně a po dlouhé době jsem zavolal klukům a šli jsme pařit. Po takové době se na mě podepsalo i těch pár panáků a já si ani nepamatuju, jak jsem se dostal domů. Veškeré vzpomínání mě ale u záchodové mísy přešlo.