Try me [CZ]

79°

Den poté mě probudil již v osm. Poslal jsem ho do háje s tím, že se chci alespoň jednou vyspat. Byla neděle, tak proč vstávat dopoledne? Když ze mě ale stáhl peřinu, byl jsem donucen přece jen vstát. U snídaně mi bylo oznámeno: „Není fér, že máme narozky takhle za sebou, vždy mám super plán, ale ty mi ho vyfoukneš. Tudíž beru letošní oslavy uzavřené včerejškem. Všechno nejlepší." Dělá si ze mě srandu? Nejsem sice na nějaké velké oslavy, ale něco málo... „Ale, nedělej ten schlíplý výraz... To bych měl vymyslet, jak ti zlepšit náladu, co?" Hodil na mě pohled, který jsem u něj už dlouho neviděl. Ani jsem se nenadál a už mi seděl na klíně. „Volal Nik, že má naplánovanou velkou oslavu, takže jsem bez práce. Do šesti, ale času dost ne? Podíváme se na Narnii," zazubil se a pozvedl obočí. „Jasně, proč ne." Snažil jsem se znít normálně, ale trochu mě to zamrzelo. „Jo, málem bych zapomněl na dárek," uculil se a už byl přilepený na mých rtech. Asi jsem na chvíli zapomněl, jak se dýchá, ale jakmile jsem si vzpomněl, začal jsem s ním spolupracovat. Nejlepší dárek, co jsem kdy dostal.