Dá se jako úspěšné splnění prvního dne na vysoké považovat to, že jsem se tam neztratil a vrazil jsem jen asi do deseti lidí, kterým jsem se omlouval, dokud mi nezmizeli z dohledu? Vyděsilo mě, kolik tam chodí lidí. Je to jako město ve velkoměstě. Prostě takový samostatný vesmír, který je obehnán zdmi. Ale po měsících ticha v knihovně mi to až tak nevadilo. Mnohem horší byl pozdější nákup. Nikdy předtím jsem na pořádném nebyl, což se ukázalo, jako podstatná slabina. Prodavačky na mě koukaly jako na mimoně, když jsem se ptal, kde najdu koření. Prostě mě nenapadlo, že by mohlo být u těstovin...