Příběh Stínu A Světla(KagaKuro FF) |DOKONČENO|

#7

Kagami:
Když Kurokova máma odešla, začal mi zvonit mobil....
,,Kuroko, můžeš mě na chvíli omluvit?"
,,jo..." řekl a já jsem šel na chodbu. Zjistil jsem, že mi volá matka.
,,ano?" Řekl jsem tázavě
,,Zítra brzo ráno odjíždíme zpátky do Ameriky, tak budeš nějakou dobu bydlet sám"
,,dobře, ještě něco?"
,,Jen jsem ti zavolala ať víš, aby jses ráno neleknul jako, kde jsme"
,,tak zatím"
,,jak zatím? Doma se musíme ještě rozloučit s tebou! Vím, že je to strašně na rychlo a měli jsme ti to říct, že možná pojedeme na nějakou dobu zpátky do Ameriky"
,,tak doma...." řekl jsem a zavěsil jsem hovor... najednou jsem uviděl celý náš tým, jak v čele s trénerkou jdou za mnou a hlavně za Kurokem....
,,Je Kuroko v pořádku? " začala se trenérka vyptávat
,,je v pořádku, má lehký otřes mozku a dobrou díru v hlavě. Hlavně nemluvte několik lidí naráz" řekl jsem a vzal je ke Kurokovi do pokoje....
,, máš tady návštěvu Kuroko!" Řekl jsem a nechal jsem vejít tým dovnitř....
,,jsi v pořádku Kuroko?" Optal se ho Teppei
,,bolí mě hlava, ale jinak jsem v pohodě"
,,dlouho nebudeš hrát co?" Štochl si do něj Hyuga
,,Kuroko teď musí odpočívat a nabrat dostatek síly" řekla trenérka....
,,doufám, že se vratíš, co nejdříve do hry!" Řekl povzbudivě Iduki...
To jo, doufám, že Kuroko bude co nejrychleji uzdravený... Teď bude odpočívat a nabírat nové síly..... ach Kuroko...
K večeru nám sestřička Řekla, že návštěvy skončili, Zítra prý můžeme přijít taky...
Šel jsem domů, teď jsem byl já ten, co se díval do země a nadával pozor v reálném světě... nejednou jsem do někoho vrazil...
,,co blbneš?!" Řekla osoba a já ji hned poznal podle hlasu...
,,Kise? Co tu děláš?"
,,Kagamicchi? Nevím jak ty, ale já jdu domů..."
,,no to já právě taky" řekl jsem....
,,Co Kurokocchi? " optal se mě.... já mu nechtěl na tohle zrovna odpovídat, ale nakonec by to stejně zjistil...
,, je v nemocnici, dneska ráno se mu stala autonehoda..."
,, Kurokocchi je v nemocnici?!" Vyjekl na mě ,, slyšel jsem, že dneska ráno byla nějaká autonehoda, ale zrovna on?
,,neboj je pořádku, chvíli si poleží v nemocnici a časem bude v Pohodě" řekl jsem šel směr domov.... těšil jsem se na moji postel, až si lehnu a budu spát...
Přišel jsem domů a uviděl jsem, jak si balí všichni věci a připravují se na odlet do Ameriky.
,,Ahoj broučku! Vydržíž to tu sám, že?"
,,samozřejmě, že jo....bát se nemusíš. Navíc mi kdykoliv můžeš zavolat"
,,bude se nám po tobě stýskat"
,,jo jo, jdu si lehnout a rovnout spát"
Šel jsem do pokoje a lehl jsem si na postel, kde jsem musel přemýšlet. Vždyť takhle jsem se nikdy nechoval! Vždycky jsem si byl ve všem jistí....

Kuroko:

Ležel jsem na posteli a nemohl jsem usnout, bolela mě hlava a zároveň jsem měl zase hlavu plnou myšlenek... jak se vlastně stala ta nehoda? Najednou mi zapípal mobil a já jsem zjistil, že mi psal Kise....
'Ahoj Kurokocchi, slyšel že jsi měl nehodu, tak se brzy uzdrav! S pozdravem Kise'
Jsem rád, že si na mě někdo vůbec vzpomněl, když jsem tak hleděl do telefonu, začal mi zvonit....byla to máma.
,,Ahoj mami"
,,Ahoj broučku, tak co jak se máš."
,,je mi dobře, za chvíli půjdu spát "
,,tak se vyspi ju?"
,,dobře mami, dobrou noc "
,,dobrou noc broučku"
Položil jsem telefon a najednou zaklepala sestřička. Dali mi léky proti bolestem, popřála dobrou noc a šla dále....
Asi půl hodiny jsem se převaloval, až jsem nakonec usnul, poslední co jsem slyšel byli kroky na chodbě...
Ráno mě vzbudila sestřička, na stole mi ležela snídaně a tak jsem se najedl.... celé dopoledne jsem se nudil, protože všichni byli ve škole a měli potom trénink....
Bylo už po obědě a byli návštěvy... tak brzo jsem však nikoho nečekal, ve dveřích stálá Momoi...
,,Tetsu!" Vykřikla na mě ,,tak co už ti je líp?" Ptala se mě
,,jo, je mi už lépe" odpověděl jsem ....
Tak jsme tam, tak seděli a povídali. Momoi mi říkala, že Aomine zase vylehává na střeše a nechodí na treninky. Aspoň někdo přišel, aspoň tu nejsem sám

Kagami:
Ráno jsem se vzbudil, tak jak mám a šel jsem si pro něco na snídani. Na stole byl vzkaz od mámy...
' Kagami, měj se tu dobře a neudělej nějakou blbost. Na stole máš palačinky, tak si je ohřej. S pozdravem máma'
V klidu jsem se najedl a šel do školy, kde jako vždycky byla nuda, tak jsem tak částečně spal ve škole. Po škole jsem měl oběd a trénink...
Trénink probíhal tak jak měl, ale bez Kuroka, který ležel v nemocnici. Po tréninku se za ním stavím. Po cestě mu koupím jeho oblíbený milkshake, snad bude rád.
S milkshakem v ruce jsem zaklepal a vešel. Vedle Kuroka seděla ta růžovovlasá slepice.
,,Ahoj Kuroko, přinesl jsem ti tvůj oblíbený milkshake"
,,Ahoj Kagami-kun, děkuji moc" řekl, já mu ho podal do ruky a začal ho pít přes brčko, nejspíš mu chutnal....
,,Je ti už líp?"
,,jo, je mi lépe oproti včerejšku"
,,Zítra se přijde podívat na tebe doktor, že?"
,,jo, doufám že mě pustí, protože v nemocnici se cítím divně"
,,taky doufám,že tě pustí"
,,jak probíhal trénink?"
,,jako vždycky, dneska dokonce Hyuga vrazil Teppeiovi facku" řekl jsem a začal jsem se smát
,,ty se směješ pokaždé co se takhle postrkují" řekl a usmál se na mě, měl v tu chvíli strašně divnej pocit......