Příběh Stínu A Světla(KagaKuro FF) |DOKONČENO|

#14

Kagami:
Okem jsem si všiml, že trenérka něco říkala Kurokovi a začala se divně smát a celý tým se na ní civěl jako na blázna. Co řekla tak směšného?  Říkal jsem si...
Trénink skončil a my jsme se šli převlíc, ale já jsem si už tričko sundal při odchodu z tělocvični, takže jsem šel polonahej. Hyuga se hnedka trenérky vyptával čemu se tam smála. Ona se však vymluvila na to, že prý Kuroko se krapet zlekl,  když na něj promluvila a jí to připadalo vtipné.
Po tréninku jsem šel doprovodit Kuroko a jen jsme zase vedle sebe šli mlčky a ani jeden se neodvážil promluvit. Někdy si připadám jako cizí.
,, hele kuroko, připadá mi jako by jsme se nějak pohádali a nebavili se mezi sebou nevíš co mezi námi je? "
,, nevím.... Totiž já poslední dobou bojuji s něčím,co mě zrovna tíží, ale neřeknu ti s čím, aby jsem totiž takž tím netrápil..."
,,jsem tvoje světlo které tě táhne kupředu, tak proč mi to neřekneš? Já ti za to hlavu neutrhnu"
,, někdy jindy.... " odvětil
,, jak jako jindy? Nechápu tě"
,, až bude čas tak ti to řeknu, ale zatím ne"
,, poslední dobou mě mateš... Pořád jsi potichu, zatímco jsi ve vlastním světě a díky tomu tě srazilo auto.. Nevím co ti je, ale jestli máš problém, tak ho k sakru začni řešit! "
,, ani nevím jestli by se to dalo považovat za problém..."
,, hele mezi námi si snad můžeme říct skoro vše ne? "
,, dej tomu čas Kagami-kun...."
,,já čas nemám, protože až se někdy vrátím zpět do Ameriky, tak se neuvidíme... "

Kuroko:

Když to vyslovil, tak jsem se zarazil a s otevřenou pusou se na něj díval. Málem mi ukápla slza, ale rychle jsem se vzpamatoval a šel...
,, tak zítra ve škole Kagami-kun"  stihl jsem říct a během chvilky jsem byl za rohem. Já nechci, aby Kagami-kun někdy odjel zpátky, chci ho tu mít. Chci, aby tu moje jediné světlo zůstalo, protože nehodlám už své druhé světlo ztratit.