Příběh Stínu A Světla(KagaKuro FF) |DOKONČENO|

#34

Kagami :

Když jsem se ráno probudil měl jsem, tak trochu malý problém v kalhotách.
,,k sakru!" Řekl jsem si a šel si dát pořádně ledovou sprchu,avšak to nepomohlo a tak jsem si musel, ikdyž nerad, pohonit. Na snídani jsem si dál zbytek té polívky co mi ze včerejška zbyla...
Televizi jsem si radši nepustil,protože by to dopadlo jako vždycky. Najednou  někdo zazvonil u dveří a šel otevřít a myšlenkou,kdo to je.
,,Čau Kagami,nechceš si jít zacházet na koš?" Řekl mi ve dveřích Himuro
,,No Čau,když chvíli počkáš,tak mužem." Řekl jsem,ho jsem na chvíli pozval dovnitř a já si s sebou vzal ty nejdůležitější věci. A tak jsme vyšli si zacházet.
,,co tak najednou,že si přišel?"
,,to už nejsme Bráchové? Neznamená, že jsme zároveň rivalové,tak se nemůžeme vídat "
,,to jo no,jenomže jsme se dlouhou dobu neviděli "
,,vzpomínám,jak jsme se poprvé viděli tady. Nevěřil si,že jsem v týmu s Murasakibarou "
,,když nepočítám Akashiho,tak ho popravdě nemusím "
,,ale vždy oba dva máte vždy velikou chuť k jídlu " řekl až moc vesele
,,to jako jo..."
,,prý si teď přicházíš těžkým obdobím říkala mi Alex. Prý,že jsi zamlklý a chováš se divně "
,,nic mi neni Himuro,věř tomu "
,,dobře,takže jeden na jednoho a kdo dá dřív 100 košů ať je to zajímavé "
,,beru..." Řekl jsem s ušlíbkem na tváři a hra mohla začít,aspoň jsem se na chvíli mohl vypnout

Kuroko:

Dopoledne jsem si tak polehaval a jen tak relaxoval. Bylo mi v tu chvíli fajn. Představa na Kagamiho úsměv mě uvnitř hřála.  Najednou jsem venku uslyšel písknutí ... nebylo to jen,tak nějaká písknutí,patřilo někomu hodně známému a tak jsem šel do okna.
,,Zdar Kuroko!Konečně tě vidím! Tak co rozmyslel sis to? Opravdu mi nedáš šanci ?" Řekl se smutkem na konci
,,Ahoj Ogiwari, omlouvám se ,ale ne. Druhou šanci ti nedám "
,,a proč? Vím,že jsem debil,ale prosím tě skuz to se mnou ještě jednou ! Já se zlepším! A neříkej mi,že někoho máš!"
,,Nikoho nemám,ale o někoho se snažím už nějakou tu chvíli,mě moje city táhnou k němu. A do stejné řeky znovu nevkročím,takže bohužel ne"
,,dobře,ale kdyby něco budu tu vždy pro tebe "
,,a počkej ještě! Co tu děláš,tak brzo? Vždyť,ale šampionát je až za měsíc "
,,já a můj tým tu máme přátelský zápas s jedním týmem "
,,aha,tak se měj "
,,ty taky Kuroko" řekl,otočil se a šel. Měl sklopenou hlavu a byl smutný. Opravdu se omlouvám Ogiwari. Ale ikdyž se chceš změnit,tak znovu ne. Opravdu ne....Nechci se znovu trápit.

Guys děkuji za 900 přečtení! Doufám,že  vás příběh bude i nadále bavit!