Příběh Stínu A Světla(KagaKuro FF) |DOKONČENO|

#42

Kuroko :

Trenérka nás celou dobu okoukavala a přitom se tvářila jako největší sluníčko.
Po obědě jsme šli do šatny a všichni šli ve předu,jenom já a Kagami jsme šli vzadu, aby mě Kagami mohl chytit za ruku nenápadně. Naštěstí ji včas pustil, protože Hyuga se otočil a díval se na nás vražedním pohleden. Jako by nás tím pohledem podpaloval. V šatně, když jsme se převlíkali,tak jsem si nemohl odpustit koutkem oka se podívat na Kagamiho. Později jsme už byli všichni seřazení v tělocvičně a čekali jsme na trenérku. S ní ovšem přišel její táta a my věděli, že tenhle měsíc bude pěkné dlouhej, protože nám začne opravdu peklo.
,,my se už známé,ovšem nevím,jak teď na tom jste, protože je to doba, kdy jsme se neposledi viděli, takže sundat trička "
,,sakra" řekl potichu Kagami a podíval se na mě. Jak řekl, tak jsme udělali a on si nás pořádně prohlížel.
,,nejste na tom špatně,ale musíte teď co nejvíc zamakat"
,,snažila jsem se dodržovat nějaké,ty režimy,které si mi pomohl vymyslet " řekla trenérka
,,tak začneme,šupem 5 koleček!" A tak jsme začali. Říkali jsme si ať už je konec. Po tréninku jsme všichni lehli do šatny a ani převlíkat se nám nechtělo. Ale museli jsme. Já a Kagami jsme šli společně
,,nechceš ještě si zacházet pár košů? Je mi jasné,že oba dva jsme unavený,ale domů se mi ještě nechce "
,,tak dobře Kagami-kun " řekl jsem a usmál se na něho. Kagami vytáhl míč a začali jsme cházet. Najednou se otočím a uvidím starého známého.
,,Nazdar Kuroko,jak se ti vede?"
,,Ahoj Haizaki, docela jo"
,,opravdu?" Řekl, potom přišel ke mě a dal mi pěstí a začala mi z nosu tíct krev. Snažil jsem se, aby mi ta krev tolik netekla.
,,ty parchante!" Zakřičel Kagami a začal mě bránit. Dal mu na oplátku taky jednu pořádnou.
,,jsi v pořádku Kuroko?"
,,nic extra mi není " odpověděl jsem
,,zkusíš ještě jednou sáhnout na Kuroka, tak nepřežiješ! Říkám ti nepřežiješ Haizaki !" Řekl Kagami a on s modrákem odešel.

Kagami :

Vzal jsem Kuroka a rychle jsme šli abych mu mohl zastavit to krvácení.
,,kam jdeme Kagami ?"
,,ke mě,abych ti mohl ošetřit ten nos "
Přišli jsme ke mě a odložili jsme si věci. Řekl jsem ať si sedne a já jsem přinesl mokrý hadr a přiložil jsem mu ho k nosu.
,,lepší?"
,,je to určitě lepší a nic extra mi není "
,,ale nikdo ti nebude ubližovat "
,,ale nic vážného to není "
,,Kuroko,můžu se zeptat,měl jsi už někdy přítele?"
,, vzpomínáš na Ogiwariho?vyprávěl jsem vám o něm.Tak, když jsem byl v Teiko,tak jsem s ním chodil a jestli vzpomínáš,tak já jsem měl díru v hlavě a Ogiwari hrál proti něma a prohrál 11:111 a myslel si,že jsem stejně namýšlený a rozešel se semnou. Mě to tehdy hodně zasáhlo, protože jsem stratil Teiko a své světlo a do toho on dal rozhod "
,,ty nejsi namyšlený Kuroko. Neboj já tě jen tak neodpustím." Řekl jsem a objal ho. Hadr jsem mu už sundal z nosu, protože krev už mu netekla a tak jsem ho hluboce políbil. Líbí se mi to, když ho tak můžu líbat. Ale oba dva jsme ještě z toho dost zmatení
,,půjdu tě doprovodit až domů "
,,až domů nemusíš "
,,ale půjdu! Nechci,aby tě ten parchant znovu napad !" Řekl jsem a stál jsem si za svým
A tak jsme šli, po cestě jsme se drželi za ruce a bylo nám fajn. Před jeho barákem jsem ho obejmul a dal pusu na čelo a rozloučili jsme se. Bylo nám fajn a ještě bude.