Příběh Stínu A Světla(KagaKuro FF) |DOKONČENO|

#32

Kagami:

Doma jsem zjistil, že lednička je prázdná takže jsem musel na nákup, abych měl co žrát. Nerad bych umřel hlady. Já se mám udusit jídlem! Po cestě zpátky jsem však potkal Kuroka, který jen stál a byl opření o zeď
,, co tu děláš Kuroko? "
,, chtěl jsem být jen na vzduchu a pročistit si hlavu Kagami-kun"
,, aha.... " řekl jsem a jen tak jsem si prohlížel. Díval jsem se na ty jeho modré oči, které zářili a já jsem jen do nich zíral
,, Kagami-kun, jsi v pořádku? Divně se tváříš, jako kdyby jsi viděl ducha ..."
,, sám nevím Co semnou je"
,, ale jaký je ten problém Kagami-kun?"
,,říkám, že nevím co se poslední dobou děje, ale  teď to řešit nebudu, musím odnést nákup "
,, tak zatím"
,, zatím.... " řekl jsem a přidal jsem do kroku. Byl jsem na sebe nasraný, protože jsem nevěděl co se semnou děje. Bůh ví co si o mě Kuroko teď myslí...
Doma jsem nákup hodil na stůl do kuchyně, sedl jsem si a složil jsem si ruce na hruď. Byl jsem na sebe dost nabručení. Není možné, aby se mi líbil kluk! Měl jsem chuť jít za trenérkou, ať mě trochu propleská.
Dostal jsem nápad, že zavolám Alex, ať přijde a proberu to s ní.
,, Zdar Taigo, co potřebuješ? "
,, zdar, prosím tě, mohla by si přijít? Potřebuji s tebou mluvit"
,, dobře za 15 minut tam budu"
Jen doufám, že mi aspoň trochu pomůže, protože nevím, jak dál nebo co s tím mám dělat. Za chvíli na mě zazvonila Alex a já ji šel rychle otevřít.
,, tak co jsi potřeboval Taigo? "začala se ptát
,, nevím, jak ti to mám vysvětlit"
,, prostě mluv, já se to pokusím nějak pochopit "
,, asi, tak nějak trochu pokukuji po Kurokovi, ale já nejsem na kluky! "
,, hele, jestli se ti líbí Kuroko, tak by jsi to neměl v sobě dusit, protože i Riko,  byla na kluky a začali se jí líbit i holky"
,, hele Alex, promiň, že odbočuji, ale..."
,,ale co? "
,, jak si to dělají dvě holky?"
,, ehmmmm.... " řekla ,,  jako nechci ti to nějak detailně popisovat, ale různě"
,,a ty a trenérka jste to už spolu dělali?"
,, ještě ne! Ještě je brzo, protože jsme spolu jen 3 týdny!"
,, omlouvám se, můžeme se vrátit ke mě "
,, a co přesně tě tak zaujímá na Kurokovi?"
,, ty jeho modravé oči, vypadají jako oceán, ten jeho úsměv, vždycky jak trochu dá hlavu nahoru, usměje se a dáme si ťuk pěst "
,, nevím... nech si to ještě proletět v hlavě a časem zjistíš, jestli k němu něco cítíš"
,, dobře, ale já... "
,, možné je všechno"  přerusila mě Alex

Kuroko :

Kagami byl zase nesvůj. Kdybych mohl, tak bych se mu podíval do hlavy a vědět co se mu, tam promítá. Pomalu ztrácím naději, že bych jednou byl s Kagamim. Ukápla mi slza, když jsem si vzpomněl na naše zážitky, jak jsme trénovali, jak jsem se stál jeho stínem. Ale aspoň dodržím slib a pomůžu, abychom se stali mystri japonska. Najednou mě z myšlení vytrhl známý hlas.
,, Tetsu? "
,, Aomine - kun, co tu zrovna teď děláš?"
,, jen jsem tu procházel a uviděl jsem tě, jak tady stojíš. Co ti zase je? "
,, jsem v pořádku, jen si tu stojím na čerstvém vzduchu, abych si pročistil hlavu"
,, tak co, jak jde trénink? Naposledy jsem tě viděl v lázních a to jsi ještě nemohl trénovat. "
,, teď už normálně trénuji, protože šampionát už je za měsíc a to rychle uteče. Dneska jsme zrovna měli přátelský zápas s Kaijo a Kise-kun si znova udělal něco s kolenem"
,, to je, ale pako, to asi nebude na šampionátu hrát co? "
,, asi ne, ale Kaijo bude, ale bez něho, což je škoda"
,, tak zatím Tetsu "
,, sbohem Aomine-kun"