Příběh Stínu A Světla(KagaKuro FF) |DOKONČENO|

#18

Kuroko :

Přišel jsem domů a šel za mámou, abych ji řekl o tom pátku...
,, ahoj mami, dneska trenérka říkala, že v pátek se jde na nějaký výšlap na zdejší kopec a já právě že nevím jestli můžu.... "
,, taky jsem si tím nejsem jistá broučku, ale chtělo by to spíš se zeptat doktora nemyslíš? Ten by to měl povolit a ty tam chceš s něma?"
,, jako chtěl bych, ale chtít můžu... "
,, tak bychom zašli za doktorem za povolení jestli bys mohl oka?"
,, dobře... Půjdu do svého pokoje, kdyby jsi mě hledala"
,, počkej, počkej, počkej.... vždyť už jsem dodělala jídlo, tak nechceš se najíst? "
,, dobře děkuji..."
Po jídle jsem se tedy vydal do svého pokoje. Zadíval jsem se na šuplíky, když v tom jsem jeden otevřel a ležel čistý nepopsaný sešit. Sedl jsem si na židli ke stolu, sešit jsem měl na stolu a přemýšlel jsem co s ním.... Nakonec jsem si řekl, že bych si do něho mohl zapisovat mé myšlenky a pocity, protože je mi blbé před někým mluvit o tom, jak se cítím a o tom co vlastně cítím ke Kagamimu. Otevřel jsem na první stránce a začal psát....
'kde bych začal? Poslední dobou pořád přemýšlím a jsem v takovém tom svém světě. Mám totiž rád někoho, kdo mi je poměrně dost blízký. Nevím jak to bude pokračovat dál, ale nechtěl bych ho ztratit, protože mi i tak na něm záleží a potřebujeme ho tu. Je to naše eso. Poslední dobou ovšem cítím divné emoce, které nechápu odkud se berou. Nejradši bych na pár dní někde utekl, abych si mohl urovnat svoje myšlenky a vědět co do budoucna budu chtít.... '
Je to super pocit se z toho vypsat. Prostě vzít papír, napsat tam všechno, nad čím přemýšlíš. Tohle bych měl dělat častěji.

Kagami :

Přišel jsem domů a tašku jsem hodil do kouka místnosti, abych se hned mohl jít najíst. Říkal jsem co trenérce muselo honit hlavou, když si tak vesele přišla, aby nám řekla, že jdeme na nějaký podělaný výšlap. To si tedy užijeme, když tam budeme přenocovat. Doufám, že se tam nepozabijíme. Za tu dobu znám můj tým až moc dobře. Dojedl jsem a pro jistotu jsem si nastavil budík radši teď. Nerad bych totiž zaspal. Sedl jsem si ke telce a pustil si hudební kanál... Zrovna hrála nějaká moc zamilovaná písnička.... Prý poslouchej své srdce.... Jasný úplně vyhraje srdce nad mozkem.... Říkal jsem si... Radši jsem to vypnul, protože takové písničky se mi aktuálně poslouchat nechtějí... Jako neříkám, že si nevzpomínám na ty časy, kdy jsem měl holku a takové ptákoviny jsme posluchali.... Ach ty dětské lásky.... Na ty se dobře vzpomíná... Ta představa na mojí první dětskou láskou s kterou jsem chodil mě rozesmála, protože to muselo vypadat vtipně, když dvě 12 zamilované děcka se drží za ručičky. Neříkám, že na to nerad vzpomínám, ale je to 4 roky nazpátek a já jsem se tomu smál... Bůh co si o mě musí myslet sousedi když se tak nahlas směju... Snad nezavolají psychiatrii, aby mě neodvezli v kazajce na pokoj 13 pro beznadějné připady....