Příběh Stínu A Světla(KagaKuro FF) |DOKONČENO|

#4

Kagami:
Šli jsme po zápasu s Aominem a Kisem domů....po cestě jsme potkali Momoi.... ptala se, kde je Aomine, a tak ji Kuroko řekl, že je na hřišti s Kisem.....
,,Kuroko, nic proti ale někdy mi přijde,že Momoi je někdy až moc otravná....."
,,je přijde jako normální kamarádka ....známe se už hodně dlouho a když se tým rozpadl brala to hodně blbě....."
,,to by bral každý těžko, protože si pamatuje jak jste byli šťastní....."
,,bývala jsme dobrý tým....ale jejich síli začali růst..... stávali se silnějšími a silnějšími "
,,aha......" dodal jsem jen a šli jsme mlčky vedle sebe dál....Kuroko se díval do země a nevnímal svět okolo sebe.... Přesně jak říkal Aomine.... mám o něj strach.... co když je v těžkých depresích? Kuroko....co se s tebou jen děje?
,,Kuroko jseš v pohodě?"
,,huh? Jo jsem Kagami-kun"
,,moc to tak nevypadá....."
,,jen jsem přemýšlel......"
,,nějak často přemýšlím ne?"
,,ani ne......" řekl a už jsme byli na rohu ulice, kde jsme se vidali každý svou cestou domů.....
,,tak zítra  na tréninku "
,,tak zatím......"

Kuroko:

Kéž by to věděl co k němu cítím....kdyby jen.... najednou mi začal zvonit mobil a já to zvedl.....byla to trenérka....
,,Děláte si ze mě srandu Kuroko! Dneska jsem vám dala den volna a vy si hrajete s Aominem a Kisem!" Řvala v telefonu...
,,ale ten zápas vymyslel Kagami-kun"
,,to mě nezajímá! Zítra oba dva dostanete výprask.....jen se tešte!" Řekla a tipla hovor
Kagami-kun zítra bude mít radost, řadši mu pošlu zprávu ať se přípravy na zítřejší výprask....
Když jsem přišel domů hned jsem si lehl na postel a díval se nahoru na strop.....byl jsem plný myšlenek a hlavně těch o Kagami-kun
Proč to tak bolí?  Proč mít někoho rád tak bolí? Začali mi stekat slzy po obličeji .... ....během  chvilku  jsem už usl a spal do rána.....
Ráno jsem vylezl z postele a šel jsem udělat ranní hygienu.....potom jsem šel dolů do kuchyně na snídani.....
,,ohayo  pozdravil jsem hned mámu
,,ohayo Kuroko na stole máš snídani"
,,děkuji...."
Až jsem dojedl, šel jsem do pokoje a všiml jsem si zprávy od Momoi....máme se sejít na hřišti,rovnou jsem si vzal věci na trénink a šel jsem.....
......když jsem přišel, uviděl jsem momoi a začala na mě volat....
,,ahoj Kuroko!"
,,ahoj Momoi, co potřebuješ?" otázal jsem se....
,,co se s tebou děje poslední dobou.... Aomine mi říkal,že se chováš divně"
,,nic se semnou neděje....v pořádku Momoi, o mě bát nemusíš"
,,ale já se o tebe bojím....jestli se s něčím trápíš, tak se někomu svěř.... máš mě, trenérku nebo Kagamiho"
Když řekla jeho jméno, tak jsem se zarazil... byl jsem po tichu a koukal jsem do země...
,,Kuroko?....."
,,tak já už půjdu na trénink....tak ahoj"
Řekl jsem a už jsem šel na trénink....
Momoi:
Měla jsem o Kuroka vážně strach....zavolala jsem proto trenerce, aby si s ním promluvila...doufám,že nemá nějaké těžké trápení....

Kagami:
Vyšel jsem už na trénink ať tam jsem včas... úplně se těším na výprask od trenérky....to zase bude.... po cestě jsem však potkal Kuroka, který opět byl mimo.....
,,Kuroko?....." promluvil jsem a se trochu zlekl....
,,Kagami-kun?" Řekl nechápavě....
,, pojď půjdeme na ten výprask od trenérky"
Přesný popis od Aomineho.....byl jako vytržený z reálného světa....jako by žil ve svém vesmíru.....
Když jsme přišli na trénink, tak se nestihl ani převlíc a trenérka si ho hned vzala k sobě na slovíčko.....takže první jde na výprask on a potom já jo?zajímavý.....
,,Hele Kagami, nevíš na co si trenérka vzala Kuroko na slovíčko?" Zeptal se Teppei....
,,asi na výprask.....a po něm půjdu taky já...." v šatně jsem byl už jen já a nejednou přišel Kuroko.....
,,byl výprask" řekl jsem rýpavě....
,,ne....jen se mnou něco řešila...."
,,a co?"
,,nic....to je naše věc...."
,,proč to nechceš říct?"
,,protože to je opravdu jen mezi námi"
,,to snad spolu chodíte nebo co?"
,,to ne.....my dva spolu nejsme a ani nebudeme....."
,,tak co se s tebou děje Kuroko?!"  začínal jsem už být na Kuroka vytočení.....
,,jsem úplně v pořádku Kagami-kun"
,,to vidím! Pořád se topíš ve svých myšlenkách, nevnímáš svět okolo sebe, jako by si byl ve svém vesmíru! Jsi úplně mimo!" Zařval jsem už po něm ze zvteku...
Najednou mu však stekla slza....on si ji utřel a šel do tělocvičny.....
,,omlouvám se Kuroko....opravdu se ti omlouvám!" No ty vole rozbrečel jsem svůj stín.....bože já jsem takový imbecil.....
,,to vám to tedy trvalo!" Řekl kapitán...
,,Kuroko! Kagami-kun! Nástup!" Zařvala a ukázala před sebe....v ruce měla vějíř, který měla přípravení na výprask.....sakra to bolelo! Bože můj za co mě trestáš?
A tak začal dnešní trénink.....