Příběh Stínu A Světla(KagaKuro FF) |DOKONČENO|

#8

Kagami:

Večer jsem přišel domů a bylo tam strašné ticho. Ach jsou teprve den pryč a říkám, že tu je ticho. Lehl jsem si na pohovku,protože do postele se mi nechtělo. Projistotu jsem si na mobilu nastavil budík, nerad bych zaspal. Vzal jsem si obyčejnou deku, co vždycky ležela v obýváku. Moje oči se pomalu zavírali. Na chvíli jsem jsem zavřel oči a najednou jsem uslyšel budík. ,,To už je ráno?" Ptal jsem se sám sebe. Ani pořádně nevím jak jsem usnul. Oblékl jsem se a najedl jsem se. Asi si počkám na oběd ve škole, protože svačinu se mi dělat nechce. Anebo ještě si rychle skončím pro něco. Vyrazil jsem a zašel si do krámu pro jídlo a šel do školy. Když jsem přišel do školy neviděl jsem za sebou Kuroka. Vím, že je v nemocnici, ale ikdyž někdy mám pochyby jestli tam je, tak tam pořád je. Celý den jsem se nudil, klasika. Učitel si zase stěžoval, že nedávám pozor, ale co by taky ode mne čekal?  Před tréninkem napíšu, co řekl mu doktor. Doufám, že ho propustí, ať je aspoň doma, protože se mu bude lépe  uzdravovat  Domov je domov.

Kuroko:

Ležel jsem si na posteli a čekal na doktora než mě prohlédne a řekne co a jak. Doufám že mě pustí, protože mu to moc nebaví. Chci být doma a vidět svůj tým. Doufám, že do šampionátu budu v pořádku, protože konečně chceme vyhrát. Chceme vyhrát proti Akashimu.  Z myšlenek mě vytrhl doktor, posadil jsem se a začal mě kontrolovat.
,,myslím, že v pátek neboli pozítří vás můžeme pustit do domácí léčby, ale nějakou dobu ještě nebudete hrát"
,,dobře pane doktore"
,,kdyby byli jakékoliv problémy, tak přijde" řekl a odešel. Jsem rád, že konečně půjdu domů. Napíšu trenérce, že v pátek jdu domů. Dlouho budu bez tréninku, ale snad budu co nejdříve zpátky.

Kagami:

Přišel jsem do šatny,uviděl jsem Trenérku a celý tým. Začala mluvit k nám.
,,Týme, Kuroka pustí v pátek z nemocnice"
,,opravdu?" Tázavě jsem odpověděl
,,jo, bude se samozřejmě dloho bez tréninku, ale nějak to zvládneme. Do šampionátu budeme ve formě"
,,dobře, mám dneska zajít za Kurokem na návštěvu?"
,,můžeš po tréninku za ním,aby tam nebyl sám. Návštěva ho potěší a hlavně ty. Jsi jeho světlo Kagami-kun" řekla a podívala se  na mě  ,, a teď šup převlíc! Za pět minut ať jste v tělocvičně!" Zavelala a mi poslechli....
Po tréninku jsem si rychle zaběhl pro jídlo a šel za Kurokem do nemocnice. Pospíchal jsem, abych stihl nastavení dobu. Přišel jsem ke dveřím a nevěděl jsem jestli mám zaklepat. Nakonec jsem zaklepal a otevřel dveře. Vedle něj seděl Kise....
,,Co tu děláš kise?"
,,no přišel jsem navštívit Kurokocchiho!" Řekl a podrbal se za zátylkem.
,,Ahoj Kagami-kun" řekl a usmál se a já jsem byl udivení.
,,Ahoj Kuroko, v pátek tě pouští co?" Řekl jsem a položil jsem tašku na zem
,,jo, konečně budu doma"
,,a co jak ti je?"
,,je mi fajn" řekl jako by ho nic netrápilo. Poslední dobou býval totálně mimo, ale teď?
,,Kuroko, nejseš nějakej uvolněnej?"Ptal jsem se strachem
,,jen jsem rád, že budu doma"
,,doufám Kurokocchi, že na šampionátu budeš!" Řekl Kise
,,samozřejmě, že budu. Můj tým mě potřebuje" řekl a podíval se na mě. Tak dneska jsem byl tedy fakt na jiné vlně. Ale aspoň, že se cítí dobře. Kise se rozveseloval historkama. Snažil se ať se taky usměju, ale já jen měl ruce založené na hrudníku. Měl jsem nervy na Kiseho smích. Někdy je otravní, ale jeho 'perfocto copy' oceňuji. To, že dokáže perfektně zkopírovat každého člena generace zázraků to se jen tak nevidí.
Nakonec jsme se rozloučili s Kurokem a šli. Chvíli jsme šli stejným směrem. Byli jsme totální mlčky vedle sebe.
,,Kagamicchi, jak to mezi tebou a Kurokocchim jde? Jakože jestli jsi jeho světlo, které se neobejde bez svého stínu. A stín, který bez světla není?"
,, Já a Kuroko jsme dobrý tým. Kydž se spojíme dokážeme toho hodně. Ale je toho spoutu co o sobě nevíme"
,,světlo a stín by si měli důvěřovat a vědět o sobě všechno. .měli by si porozumět."
,,ze začátku byl tedy opravdu záhadou. Prostě záhadný hráč a stávalo se mi, že jsem se ho vždycky lekl"
,,Kdyby si viděl Aominecchiho jak se ho poprvé leknul, to by si nevěřil"
,,opravdu?"
,,jo i my jsme se ho sem tam lekli"
,,a Kuroko s Aominem byli dobrá dvojka co?"
,,byli no, ale poté co naše sílí začali zvětšovat, Akashicchi se bál, že nás nezvládne a museli jsme se rozdělit. Kuroko byl pěkně rozdrcený, když Aominecchiho jako své světlo stratil "
,,já budu vždycky světlem Kuroko" řekl jsem a zastavil  na rohu ulice
,,můžu poslední otázku? A kdo u Akashiho vyvolat tu jeho tozdvojenou osobnost?"
,,Murasakibaracchi, pamatuji si, že se ti dva hádali, dali si zápas, kdo dřív dá pět košů a tahdy to začalo"
,,díky, tak zatím Kise"
,,zatím Kagamicchi" řekl a každý jsme šli svým směrem.