Příběh Stínu A Světla(KagaKuro FF) |DOKONČENO|

#15

Kagami :

Když jsem dořekl větu on ztuhnul, stal na místě a s otevřenou pusou na mě hleděl. Nevím co ho chytlo, ale řekl, že se uvidíme zítra ve škole a přidal do kroku. To mu, tak na mě záleží? Asi je to tím, že až někdy v budoucnu odjedu, tak podruhé stratí světlo a zase mu to ublíží . Nechci, aby zase byl na dně. Zítra ve škole si s ním skusím promluvit. Celou dobu jsem nad tím přemýšlel. Večer jsem si hodil učebnice do tašky a šel jsem si lehnout, ale nemohl jsem usnout, protože jsem se pořád převaloval sem a tam. Divím se se, že jsem vůbec ráno nezaspal, a proto proběhla normální ranní rutina. Vzal jsem si tašku a šel jsem už do školy a potkal jsem po cestě Kuroka.
,, Ohayo Kuroko... " řekl jsem, když jsem Zrovna stál za ním. On se leknutím rychle otočil....
,, Ohayo Kagami-kun" nakonec ze sebe dostal
,, vyspal jsi se? " zeptal jsem se ho
,, docela jo..."
,, hele, potřeboval bych s tebou mluvit Kuroko.... "
,, a o čem Kagami-kun?"
,, no.... Ty mě nechceš stratit co? Stratit by si už druhé světlo.... " místo odpovědi bylo jen ticho, když v tom mu ukápla slza
,, Kuroko, hlavně nebreč... Přemýšlel jsem nad tím a nevím jestli se mám zpátky do Ameriky vrátit, protože vím, že ty tu zůstaneš a vím, že mě potřebuješ jako světlo. Ale rád bych tu zůstal, ale nevím co na to rodiče... "

Kuroko :

On tu chce zůstat? Ale beztak mu rodiče řeknou, že se musí vrátit a on s tím nic neudělá, takže stejně tam bude muset jet. Neměl bych si dělat falešné naděje.
,, posloucháš mě Kuroko?" optal se
,, stejně si myslím, že tě rodiče budou chtít v Americe... "
,, ještě uvidíme, ale rád tu zůstal s týmem, mám tu ty nejlepší spoluhráče a taky dobré rivali s kterýma si můžu pořádně zahrát"
Po tomhle jsem si všiml, že jsme před školou. On se na mě podíval a usmál se na mě a mě bylo o trochu líp, ale uvědomil jsem si, že tu jednou už nebude, takže mi to skomplikovalo situaci ve které jsem. Kdy mu to hodlám říct? Otevřela se škola a my jsme vešli a prožili jsme další nudné hodiny ve škole.