Příběh Stínu A Světla(KagaKuro FF) |DOKONČENO|

#54

Kuroko:

V klidu jsme dojedli tu polívku a šli jsme do obýváku.
,,Pustili bychom si nějaký film Kagami-kun?"
,,A jaký? Stejně u toho usneme nebo spíš já vždycky usnu u televize,ale minule jsi i ty usnul "
,,Tak spát ještě nemusíme ne?"
,,A co bys chtěl dělat?"
,,Cokoliv" odpověděl jsem
,,Jen ti řeknu, že karty ti hrát nebudu"
,, Protože bych zase vyhrával, že?"
,,Taky že jo!" Řekl a já se trochu zachichotal
,,Ale spánek by nebyl špatný nápad, navíc zítra si musíš sbalit věci"
,,Tak jsi pojď už lehnout" řekl jsem a on mě vzal do náruče jako nevěstu
,, Kagami-kun prosím pusť mě, chodit umím"
,,Ale kuš! Ten kousek mě nezabije"
,,A co když jo?"
,,Ale prosím tě! Neříkej takové kraviny" řekl a položil mě na postel. On si lehnul hned vedle mě a pevně mě obejmul
,,Tak dobrou,ty můj stíne a hlavně se v té tmě neztrat" řekl a dál mi pusinku na čelo
,,Dobrou noc Kagami-kun" řekl jsem potichu, přitiskl jsem se k Kagamimu a během chvilky jsem usnul

Kagami:

Ráno jsme nečekaně vstali brzo. Vždyť jsme brzo usli,tak se ani nedivím. Kuroko si dal zbytek té polívky, zatímco já jsem měl tousty.
,,A tvojí mamce nebude vadit, když budu na chvíli u vás" ptal jsem se Kuroka
,,A proč by mělo? Jí to vadit nebude akorát se nás bude pořád na něco vyptávat a bude říkat jak jsme spolu sladcí"
,, Takže jí to vadit nebude" řekl jsem s plnou pusou
,,Ne,nebude a nemluv s plnou pusou prosím"
Po snídani jsme mohli vyrazit, Kuroko si vzal svoje věci a vyšli jsme. Po cestě jsme potkali Himura,jak jde s Takaem a Midorimou, prý si jdou zaházet na koš. Kuroko otevřel dveře od baráku a hned ho uvítala jeho mamka.
,,Ahoj,tak co, jak ses měl? A vidím, že si vedeš sebou hosta"
,, Zdravím" řekl jsem a snažil jsem se nahodit aspoň mírní úsměv
,,Jsem ráda, že si přišel Kagami-kun"
,,Mami, já půjdu nahoru, potřebuji si sbalit věci na zítra" řekl a najednou ke nám přiběhl ten jeho pes a já začal couvat
,,Neboj Kagami-kun, on ti opravdu nic neudělá" říkal a přitom si ho hladil. Vzal ho do náruče a přišel ke mě
,,Kuroko,dej ho ode mě pryč!" Začal jsem ječet
,,Kagami-kun ty se bojíš psů?" Zeptala se mě Kuroko a máma
,, Já je prostě nemám rád"
,, Natáhni k němu ruku, on si tě učuchá a nic ti opravdu neudělá"
,,A určitě mi ukousne ruku!" Protestoval jsem dál
,,Neboj, časem zjistíš, že on ti opravdu nic neudělá"řekl a pustil ho na zem
A tak jsem šli s Kurokem nahoru do jeho pokoje. On vytáhl tašku a začali jsme balit. Měl jsem takový pocit, že on toho má nabalené o dost míň než já. Potom jsme slezli dolů a jeho mamka se mě začala vyptávat
,,S zůstaneš na oběd Kagami-kun?"
,,No, jestli to dovolíte" řekl jsem nejistě
,,Ale jistěže můžeš!" Řekla a pozvala nás ke stolu. To jídlo měla opravdu dobré. Po obědě se nás dost vyptávala a mě nebavilo odpovídat, protože mu to přišlo blbý.
,,Tak já už bych šel" řekl jsem a postavil jsem se
,,Tak zítra?" Řekl Kuroko
,, Zítra ráno se uvidíme" řekl s úsměvem. Kuroko mě byl doprovodit na křižovatku a tam jsme se rozloučili.
,, Nezapomeň, že co nejdál od Trenérky!" Křikl jsem ještě na něj a potom už jsem šel svým směrem.