Příběh Stínu A Světla(KagaKuro FF) |DOKONČENO|

#49

Kuroko:

K večeru jsme si zapnuli telku a jen tak jsme tam seděli. Během chvíle jsem usnul a ráno jsem se probudil v jeho náručí. Nechtěl jsem ho vzbudit,ale neodolal jsem jeho trtům a opatrně jsem ho políbil. Poprvé sám od sebe. Byl krásný,když spal. Můj sen se stál skutečným. Zachumlal jsem se víc do jeho náruče a zavřel jsem oči. Užíval jsem si tuhle chvíli, když v tom mě políbil na čelo. Já se na něj podíval a usmál jsem se.
,,dobré ráno " řekl a opětoval mi ten úsměv akorát ten jeho byl ten nejhezčí
,,dobré ráno Kagami-kun "
,,co si dáš na snídani?" Začal se mě ptát
,,když se bude dát jíst,tak si dám cokoliv "
,,to já mám velikou chuť na jednu věc " řekl a políbil mě
,,a jak  chutnám?" Zeptal jsem se ho
,,sladce " řekl a postavil se. Oba dva jsme si udělali ranní hygienu a šli jsme do kuchyně. Kagami se díval po celé místnosti a usoudil, co tedy bude k té snídani.
,,dáme si toasty? Nic jiného mě nenapadá "
,,dobře " řekl jsem a mezitím jsem se posadil
,,nechceš s tím pomoct Kagami-kun?" Optal jsem se ho
,,zvládnu to sám,věř mi "  řekl a pokračoval v práci. Za chvíli je měl hotové. U snídaně jsme rozebírali ten příští týden, kdy odjíždíme pryč.
,,a my dva bychom mohli být na pokoji, ale sami,nemyslíš?"
,,určitě Kagami-kun "
,,a co nejdál od trenérky! Ještě by nás šmírovala!" Protestoval Kagami
,,já si to nemyslím "
,,já si to taky nemyslím, já to vím! Bude nás šmírovat!"
,,neboj Kagami-kun,určitě nás nebude šmírovat "
,,ale i tak. Nechci být poblíž jí "

Kagami :

Po snídani jsme se přesunuli do obýváku, kde jsme si sedli. Chvíli bylo ticho,ale po chvilce jsem promluvil
,,a co chceš dělat?"
,,máš karty?"
,,chceš si zahrát?"
,,můžeme si zahrát,ne?"
,,tak já pro ně zajdu " řekl jsem a postavil jsem se. Vzal jsem se šuplíku karty a přišel jsem zpátky. Sedli jsem ke stolu a začal jsem promýchávat karty. Rozdal jsem každému po čtyřech a mohli jsme začít. Během chvilky měl Kuroko prázdné ruce.
,,nějaký rychlí ne? Vždyť před chvílí jsem rozdával!"
,,tak v mládí jsem s rodičmi hrát karty každý den, protože jsem byl dost introvertní a neměl jsem kamarády"
,tak ty a s tím tvojím nedostatkem přítomnosti, vždyť tě každý musel přehlížet!"
,,to jo, ale i tak jsem nebyl oblíbený "
,,teď máš nás,takže se neohlížet za minulostí,ale za budoucností, protože tam nás jednou čeká náš cíl. Stát se mistri japonska "
,,konečně jsi řekl něco pořádně, protože ty jsi nikdy nebyl na motivační proslovy "
,,dáme další hru?"
,,určitě" a tak jsme si dali ještě několik her a dokonce jsem i nad Kurokem vyhrál.