Příběh Stínu A Světla(KagaKuro FF) |DOKONČENO|

#6

Kagami:
Byl druhý den ráno a já vstával. Rychle jsem do sebe hodil snídani, do batohu jsem si vzal svačinu, kterou mi matka nachystala a vyrazil jsem z baráku...
Šel jsem do školy stejnou cestou jako vždycky, zrovna jsem zahnul a uviděl jsem Kuroko ležet na silnici, rychle jsem za ním běžel...
,,Pane, mohu se zeptat co se stalo?"
,,při řízení jsem nadával pozor a omylem jsem do něj narazil... vy ho znáte?" Optal se divím tónem...
,, je to můj nejlepší spoluhráč v týmu! Zavolal jste aspoň sanitku?!" Byl jsem už dost na nervy... Kurokovi tekla z čela krev ...
,,nemáte náhodou v autě lékárničku, že bych mu ošetřil aspoň tu hlavu!" Řval jsem už po něm, protože jsem byl nasranej
,,klid chlape, měl bych jednu mít" nakonec vytáhl z Auta menší lékárničku. Vzal jsem obvaz a udělal mu to čelo, ať mi tu nevykrvací...
Takže dneska asi nepřijdu do školy, proto jsem napsal matce, že nejdu do školy kvůli Kurokovi... když ten chlap nedával pozor, tak co teprv Kuroko? Z mojich myšlenek mě vytrhla sanitka. S kurokem jsem proto jel do nemocnice a lékařům jsem řekl to co vím. Doufám, že Kuroko bude v Pohodě.
Čekal jsem něž mě pustí ke Kurokovi. Když jsem tak čekal, zavolal jsem Trenérce...
,,Trenérko, Kuroka srazilo Auto. Teď jsem v nemocnici a čekám než mě k němu pustí. Uvidím co doktor řekne. Můžu vás poprosit, aby jste přišla i týmem odpoledne? Jo, děkuji" řekl jsem a zavěsil hovor...
,, pane Kagami, můžete sa vašim kamarádem na pokoj 17. Bude tam i pan doktor, aby vám řekl imformace" řekla sestřička
,,děkuji!" Řekl jsem a běžel za ním, doufám, že je Kuroko v pořádku.
,,Dobrý den pane doktore, je Kuroko v pořádku?"
,,Dobrý den, je v pořádku, nic strašného to není. Tu díru v hlavě jsme mu zašili. Krom toho má pár modřin a lehký otřes mozku, takže bude hodně zmatený, ale bude si vše pamatovat. Až se vzbudí, mluvte na něj vždycky jen jeden a pomalu. Ještě uvidíme, kdy ho pustíme."
,,děkuji vám pane doktore" řekl jsem a doktor odešel...
Sedl jsem si vedle Kuroka a díval jsem se na něj. Ach Kuroko... co se ti jen honilo hlavou, když se ta srážka stala...musíš mi dělat takové starosti? Říkal jsem si v duchu. Seděl jsem tam asi tak 20 minut, když v tom se Kuroko vzbudil....
,,Kagami-kun?"
,,neboj Kuroko, jsi v nemocnici...."
,,c-co se st-sta-stalo? Bolí mě strašně hlava"
,,srazilo tě auto. Ten co tě srazil nebyl takový kretén a zavolal záchranku. "
,,a proč nejsi ve škole?"
,,ty jsi důležitější než nějaká zkurvená škola" když jsem to dořekl, Kuroko byl celý zmatený. Zíral na mě s otevřenou držkou...
,,Zavři tu pusu Kuroko nebo ti tam vletí nějaká moucha" řekl jsem ...
,,a co trenérka? Ví o tom?"
,,jo....odpoledne přijde celý tým za tebou, aby se podívali jestli jsi v poho."
Nastalo trapné ticho. Byli jsme oba dva vedle sebe mlčky. Bylo mi trapně... najednou se však naše pohledy střetli a Kuroko se rychle začal dívat jinam. Potom se začal dívat z okna.
,,Kuroko?"
,,co Kagami-kun?"
,,proč jsi tak uhnul pohledem?"
,,no....."
,,zase máš ty svoje myšlenkové pohody?"
,,možná moc přemýšlím, prostě někdy chcu být sám, tam kde je spousta lidí. Chcu přemýšlet nad možnými a nemožními věcmi"
,,tak to jsem asi nepochopil. Ze začátku, kdy jsme se poznali v Seirinu, tak si mě pořád děsil, protože jsi byl opravdu záhadný. Jednou si zmizl a byl jsi úplně jinde a člověk se musel ujišťovat zda tu ještě si..."
,, taky že můj titul je šestý záhady hráč generace zázraků"
,,to jo, jsi naše záhada, ikdyž ses naučil házet na koš"

Kuroko:

Dneska se dějí divné věci. Ráno mě srazí auto, ležím v nemocnici s Kagami-kun a řekl mi, že já jsem důležitější než nějaká škola. Jak si to mám vysvětlit? Najednou někdo zaklepal a já ho pozval dovnitř....ve dveřích stálá máma...
,,Ahoj broučku, jsi v pořádku? A proč Kagami není ve škole?"
,,neboj mami, Jsem v pořádku. Je mi líp, ale pořád mě bolí hlava a Kagami-kun je kvůli mě omluvení ze školy.
,,Kagami a rodiče ví, že tu jsi s Kurokem?"
,,ano ví"
,,nějakou dobu si tu pobudeš říkal pan doktor."
,,jo, chvíli si tu pobudu..."
,,přinesla jsem ti oblečení s hygienu, aby jsem tu mohl i osprchovat"
,,děkuji...." řekl jsem. Teď si říkat, ať se máma neřekne Kagamimu, že ho mám rád. Byl by to pro mě trapné... když už, tak bych mu to chtěl říct sám a někde, kde nás nikdo neuslyší...
,, já klidně půjdu na chodbu jestli vás dva ruším" řekl Kagami a ukázal na dveře.
,,to je dobrý Kagami-kun! Jsem ráda, že tu jsi s Kurokem. Když po jeho boku bude jeho parťák, tak mu bude líp! A přijde tu i váš tým?" Ptala se dále
,, dneska odpoledne by měli přijít" řekl Kagami-kun
,,Tak já už půjdu, jsem ráda, že jsi v pořádku. Večer ti zavolám ju"
,,dobře mami papa"
,,papa Kuroko" řekla a dala mi pusu na čelo.