#41

129 15 0
                                    

Kuroko:

Ráno jsem se vzbudil a musel jsem se usmát , protože jsem věděl,že mi bude jen lépe. Ráno u mě probíhalo jako vždycky. Vyšel jsem každodenní svojí cestou. Na rohu ulice jsem potkal Kagami
,,ohayo Kagami-kun "
,,ohayo Kuroko " řekl a rozhlédl se kolem sebe,aby mě mohl obejmout a políbit. Šli jsme zase na to samé místo jako vždycky. Někdy to tam je pěkná otrava. Jen tak sedět a poslouchat nějakého člověka ,který mluví o tématu, které nikoho ve třídě nezajímá
,,ať už je po škole, protože trénink je oproti škole daleko lepší. Aspoň nemusíme sedět na prdelích "
,,navíc teď budeme muset pořádně zabrat, abychom byli v plné síle, protože šampionát se blíží " říkal jsem, když v tom se před náma zjevila trenérka
,,ohayo hoši " řekla úšklebkem na tváři
,,ohayo " řekli jsme trenérce ve stejnou chvíli
,,něco na srdíčko by nebylo?" Ptala se nás
,,a co by mělo být?" Řekl Kagami
,,Jenom jestli se náhodou nestalo něco zásadního nebo výjimečného o víkendu?"
,,a co by se mělo stát trenérko?" Otázal jsem se
,,počkat,počkat, počkat....to mi chtete říct,že o tom víte?"
,,jestli myslíš jakože vy dva, tak jo"
,,no, tak jo, jsme spolu,ale nikomu ani muk!"
,,to mi je jasné, takže hodně štěstí "
,,a odkud to víte? Nikomu jsme to neřekli!"
,,já jsem ti řekl jenom mámě " řekl jsem
,,a pochybuji,že  ta by to řekla " mluvil dál Kagami
,,totiž Alex mi říkala,že  vám domluvily schůzku,tak jsem chtěla zeptat,jak to s váma je"
,,hlavně to neříkejte týmu!"
,,jasný " řekla a odešla celá vysmátá

Kagami :

Sedli jsme si do školy a tak začala tedy pěkná otrava. Jen ať to trenérka nevyžvaní ostatním,jinak to bude průser, protože sám si na to zatím zvykám. Ach já se tak těšil na trénink ikdyž jsem věděl,že začne ještě tvrdší. Snad si nepozve znovu jejího tátu, aby nás trénoval. Byla už hodina a já se pořád musel koukat za sebe na Kuroka, protože těm jeho očím a úsměvů se nedá odolat, takže jsem totálně nevnímal
,,Kagami, neotáčej se pořád na svého spolužáka!" Okřikl mě učitel. Bůh ví co si o mě musel pomyslet, když se pořád na něho otáčím a přitom se usmívám od ucha k uchu. Když skončilo celé vyučování, šli jsme na oběd,kde byl zase celý tým. A trenérka se pořád na nás culila.
,,Bakagami,proč  se trenérka pořád, tak na vás kouká?" Začal soptit Hyuga
,,jak to mám k sakru vědět?" Začal jsem taky soptit a trenérka za svojí rukou schovávala smích, což mi lezlo na nervy. Dnešek ještě bude dlouhý

Příběh Stínu A Světla(KagaKuro FF) |DOKONČENO|Kde žijí příběhy. Začni objevovat